Pamětní kniha katastrální obce Karlovice založena byla ke konci roku 1918, kdy národ náš zbaven byl po 400 letech těžkého jha Habsburků a země naše se Slovenskem staly se svobodnou, Československou republikou, v níž prvním presidentem byl prof. Tomáš Masaryk, předsedou Národního shromáždění Fr. Tomášek, předsedou ministerstva dr.Karel Kramář, ministrem pro Slovensko dr. Vavro Šrobár, přednostou okr. hejtmanství v Turnově Al. Schmerhovský, okr. školním inspektorem Arnošt Kirschner, starostou obce Karlovic Jakub Valkoun z Radvan., č.1., říd.učitelem v Přáslavicích Frant. Karban, Zakladatel této kroniky.
V Karlovicích, v prvém roce osvobození, l.P. 1918
Tyto historické záznamy přepsal podle Kroniky obce Karlovic díl II. v roce 2001
Ing.Bohuslav Havrda - v Sedmihorkách 6.1.2002
Vítězný rok 1918
Světová válka skončena. Vyplnila se věštba velikého učitele národů Jana Amosa Komenského: " Na tebe národe český a moravský, vlasti má, zapomenouti nemohu …. Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zas vrátí, o lide český! A pro tuto naději dědicem tebe činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovala, nýbrž i v čemkoli dobrém skrze práci synů mých a požehnání boží, rozhojnění jsem přijala, to všecko tobě odkazuji."
Stalo se totiž,že ráno 28.října 1918 vlál na domě "Národní Politiky" bílo-červený prapor a pod ním na proužku papíru bylo vytisknuto : Rakousko-Uhersko oznámilo presidentu Vilsonovi zastavení boje s Dohodou, kapituluje.
Tohoto okamžiku použil "Národní výbor" a nečekaje na další vývoj událostí, soustředil se u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze a kol 11.hodiny dopoledne dne 28.října 1918 prohlásil před shromážděným národem utvoření Československého státu.
Na venkově nevědělo se nic, co se děje v Praze. Teprve po poledni tohoto dne bylo z dopravního úřadu v Turnově telefonováno přednostovi stanice na Hrubé Skále Boh. Penzovi nařízení ministra železnic dra Isidora Zahradníka : " Dnes v 11 hodin dopoledne u sochy sv. Václava v Praze byl prohlášen Československý stát. Ihned odstraňte odznaky bývalého Rakouska. Provoz ve vnitrozemí udržte nepřetržitě v dobrém pořádku. Ať žije Československý stát!"
Došlé noviny z Prahy zprávu tuto potvrdily. V Praze i na venkově nastala radost, všude strhovali rakouské orlíčky a lidé za zpěvu národních hymen a vlasteneckých písní s hudbou procházeli vesnicemi a po ulicích.
"Národní výbor" - představitel národa - ujímá se vlády a promlouvá ke svému lidu: Lide Československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát Československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných a kulturních států světa. "Národní výbor" jako odpovědný činitel převzal do svých rukou správu svého státu. Každý z vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato. Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu " Národního výboru!"
"Národní výbor" vydává 1.zákon 28.října 1918, který stanoví :
Článek I.
Státní formu Československého státu určí "Národní výbor" s československou "Národní radou" v Paříži.
Článek II.
Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají dosud v platnosti.
Článek III.
Veškeré úřady samosprávné, státní a župní jsou podřízeny "Národnímu výboru."
Článek IV.
Článek I., II., III. zákona nabývá platnosti dnešním dnem.
Článek V.
Předsednictvu !Národního výboru" se ukládá, by tento zákon provedlo.
Bylo počítati se selháním a často i s revoltou některých úřadů v rukou Němců, proto všechny národní instituce byly v činnosti. Sokolové, dělnické jednoty, střelci i hasiči starali se o udržení pořádku.
V severních Čechách zřizovali si Němci zvláštní vládu, chtějíce prohlásiti "Deutschböhmen nebo Sudetenland" za samostatný stát. Na Moravě většina německých měst přes noc byla českou.
Dne 30.října 1918 usnesli se Slováci ve sv. Martině na "Deklaraci Slovenského Národa", ve které zdůraznili kulturní pospolitost slovenské větve s českou.
Dne 9.listopadu 1918 císař a král Vilém II. Rozhodl se zříci se trůnu říše německé a království pruského, syn jeho korunní princ rovněž se poděkoval.
Za nesmírného nadšení zahájeno bylo dne 15.listopadu 1918 v Praze "Národní shromáždění" drem Karlem Kramářem, který ve své vroucně procítěné řeči vzpomněl dějin našeho odboje a poděkoval všem mrtvým i živým, kteří budovali naši novou svobodu. Potom prohlásil: "Všechna pouta, která nás vázala k dynastii habsbursko-lotrinské jsou přervána. Konec jest smlouvám z roku 1526 i pragmatické sankci z r.1720. Dynastie habsbursko-lotrinská ztratila veškerá práva na trůn český a my svobodni a volni prohlašujeme, že stát náš československý jest svobodnou
A abychom doplnili všechno, pak Vás prosím, byste prvním presidentem zvolili Tomáše Masaryka.
Na to zvolen předsedou Národního shromáždění František Tomášek. Zvolena první Československá vláda, jejímž předsedou byl dr.K. Kramář. Ministři byli :
| Dr,Eduard Beneš, zahraniční záležitosti |
| Gustav Haberman, vyučování |
| Václav Klofáč, národní obrany |
| Karel Prášek, zemědělství |
| Dr.Alois Rašín, financí |
| František Staněk, veřejných prací |
| Dr.František Soukup, spravedlnosti |
| Jiří Stříbrný, poštovnictví |
| Dr. Vavro Šrobár, zdravotnictví |
| Dr. Milan Štefánik, vojenství |
| Antonín Švehla, vnitra |
| Dr. Bohuslav Vrbenský, zásobování |
| Dr. Lev Vinter, sociální péče |
| Dr.Isidor Zahradník, železnic |
| Dr. Mořic Hruban, bez portefenille |
Dne 21.prosince 1918 slavil president Tomáš Masaryk vjezd do Prahy. Po úředním uvítání,přivítal jej nestor českého spisovatelstva Alois Jirásek krásnou řečí, jež končila slovy :
"Požehnáno bylo, pane prezidente, vaše dílo, jež bude epochou v našich dějinách, požehnán budiž i váš návrat. Naši husitští předkové vítali své vítězné bratry zpěvem : " Po nepřátelském zvítězení vítajte, bratřie milí". A my voláme, voláme v této památné chvíli : " Vítejte, vzácný náš hrdino a vítězi, jehož jménu budou u nás žehnati věky !"
Cestou z nádraží do Prahy byla obloha zahalena šedými mraky, ale najednou , jakoby kdosi roztrhl šedivou oponu nebes, slunce zazářilo. Snad náhoda, snad slib do budoucnosti, jenž přinášel štěstí osvobozené Československé republice.Válka světová stala se zdrojem nekonečného utrpení milionů lidí, stala se také propastí mravní zkázy tisíců kořistníků všech národů. Pro náš národ byla požehnáním, neboť mu dala svobodu a politickou samostatnost.
Z nařízení ministra školství a národní osvěty konala se dne 7.prosince 1918 mimořádná porada učitelstva okresu turnovského, na níž složili slib věrnosti Československé republice do rukou člena " Národního výboru".
Dne 22. prosince byli pozváni členové "Národního shromáždění" na hrad, kde vyslechli poselství presidentovo.
František Brodský, rolník z Roudného č.1, bývalý starosta, raněn byl mrtvicí v Turnově, v budově okresního hejtmanství, 31.prosince 1918. Pochován byl na hřbitově rovenském.
Výživa na konci roku 1918 částečně se zlepšila. Dovozem amerického obilí, mouky, zmrzlého masa a různých konserv postaralo se ministerstvo zásobování o nejnutnější potraviny. Látky, obuv a jiné výrobky byly ovšem velmi drahé.
Nechť žije a zkvétá ku blahu národa, chráněna jsouc všelikých pohrom a nepřátel, svobodná, naše Československá republika !!
| Hlavní stránka | Úvod |
Smrt Mil. Štefánika
Tragickou smrtí skonal dne 14.května 1919 dr. Milan Štefánik ministr války. Vraceje se aeroplánem z Itálie do osvobozené vlasti, nad Bratislavou s výše 400 m zřítilo se létadlo se všemi cestovateli k zemi. Strašným pádem jak se zdá, na nohy, zabil se a jeho tělo leželo na znaku při příkopu na okraji pole, kde rozbitý dvojplošník se svými třemi stroji se vzňal a pochoval další oběti, 3 Italy. Jejich mrtvoly byly téměř uškvařeny pekelným žárem. Pochován byl se svými druhy v rodné vsi Kosařiskách na Slovensku. Osud k němu byl krutý. Za všechnu práci a energii, kterou věnoval vědě hvězdářské a porobenému Slovensku, nedopřál mu políbiti ani svou vlastní matku, ani osvobozenou slovenskou zemi. Praví se, že bylo na létadlo stříleno, kým tj. záhadou.
Nehynoucí čest jeho památce!
Josef Roubíček - Albánie
Dovolením zemského velitelství v Praze z 16.listopadu 1918 propuštěn byl Josef Roubíček ze Svatoňovic č.25 ze služby vojenské. Jako absolvent vyšší hospodářské školy v Chrudimi nastoupil dobrovolně službu vojenskou, kde dosažení důstojnické šarže zdrželo ho 5 let. V roce 1907 propuštěn z vojska maje převzíti doma od otce hospodářství. Na počátku války jako náměstek starosty a člen rekviziční komise zproštěn byl vojenské povinnosti, v květnu 1917 musel však nastoupiti k vojsku jako prostý vojín, (neb při vystoupení hodnosti důstojnické se vzdal) k pluku do Vattensu v Tyrolích, odkud přeložen co instruktor na poddůstojnickou školu do Trutnova.
Dne 1.listopadu 1917poslán byl přes Bosnu a Hercegovinu do Zeleniky v boce kotorské, odtud přes Lovčen, Černou Horu a jezero skadarské do hlavního stanu jižní armády do Vardaru a odtud do Kavaje v boce dračské. První oddíl vozatajský byl pro provoz na polní dráze koňmi, s nimiž se přes den vozilo střelivo z lodí z Drače přes Kavaju k týlové frontě v Rogožně a druhého dne zase nemocní a ranění vojáci zpět. Krajina tato nízko položená byla semeništěm nemoci malárie, na kterou v nemocnici umíralo 5 - 10 vojáků denně. Službu v této krajině konali rakouští důstojníci a vojáci Češi, Jugoslavci "politisch verdechtige", přeběhlí vojáci Turci a hlavně ruští zajatci. Druhý oddíl konal denně službu v celém táboře přemísťováním oddílů, dovážením potravin a krmiva.
Oddíly ubytovány byly ve stanech, koně u kolíků. Stany ovšem teprve za mne se stavěly z tyčí, propletených proutím a omazaných hlínou, tolikéž stáje pro 200 koní. Byt velitele nacházel se v zámku místního beje, kde bylo také komando. V bytě židlí nebylo, každý sedl si na prostřený koberec na zem. Ve dne bývalo zde děsné vedro, večer zase až chladno, ale při tom lítalo množství komárů, takže každý kdo chtěl spáti, opatřil si lůžko hustou sítí.
V březnu r.1918 dostal J.Roubíček 14 denní dovolenou z ohledů zdravotních a odjel touž cestou, kterou přijel domů. Při prohlídce zjištěna byla u něho nákaza malárií a dán do nemocnice turnovské, kde bylo maláristů na 200 důstojníků a 2000 mužů.
V den převratu utekli z Turnova do Liberce důstojníci a mužstvo národnosti německé a zůstali v kasárnách 4 důstojníci a asi 100 mužů Čechů, kteří z rozkazu Národní rady převzali velitelství kasáren. Slavnostní přísahu republice konalo vojsko na náměstí 4.listopadu 1918.
Podepsán Roubíček vlastní rukou
Atentát
Dne 8.ledna 1919 nerozvážný student Gregora vystřelil na Dr. Karla Kramáře, předsedu ministerstva, rána se ho však minula.
Úmrtí Aug. Šourkové
V Sedmihorkách zemřela dne 9.ledna 1919 paní Augusta Šourková, choť podnikatele lázní Jana Šourka. Kuchyně za jejího vedení byla známá a vábila četné hosty a mnoho výletníků v době hlavní saizony. Bývala zde šlechta, vyšší státní úředníci, přední naši umělci divadelní, jako paní Sklenářová - Malá, Šamberk, virtuos na housle Ondříček, politik Gustav Eim, redaktor Turnovský a dlouholetý návštěvník , známý pražský zlatník Ruml a jiní. Okolní školy měly v ní štědrou příznivkyni. Pochovány byla na Hrubé Skále.
Naše měna
Dnem 16.února 1919 zavedena pro území našeho státu vlastní měna.
Okolkování peněz
Ježto papírových peněz ze starého Rakouska bylo veliké množství nařídil ministr financí dr. Alois Rašín jejich okolkování dne 3. března 1919, jež se dělo v místnosti záloženského spolku v Radvanovicích č.11. Bankovky od 10 K výše byly zadrženy a okolkovány. Část do 500 K vyplacena v červnu, obnos do 1000 v září.
Výměna rak. 1 a 2 K
Poněvač nařízením min.financí z 12. kvetna 1919 oběh jedno a dvoukorunových bankovek se nemenšil, naopak dovážením jich z ciziny se neobyčejně zvětšil, byl bankovní úřad min. financí zmocněn výměnu těchto bankovek za okolkované vůbec omeziti a od jedné strany i úřadů pouze za 20 K denně přijímati.
Naše 100 K
Nařízením vlády republiky Československé z 4.července 1919 mají přijít do oběhu naše nové státovky 100 K, současně mají se z oběhu stahovati 100 K bankovky rakousko - uherské.
Nová vláda
Dle určitých zpráv bude v měsíci červenci 1919 jmenováno nové ministerstvo, v jehož čele bude Vlastimil Tusar (soc.dem.), Gustav Habrman min.školství a národní osvěty ( soc. dem), Václav Klofáč, min,Národní obrany ( nár.soc.).
Volby do sněmu a senátu
Dne 18.dubna konaly se nové volby do sněmu, 25.dubna do senátu. Koalice na sněmu utvořená ze socialistů a agrárníků neměla valného úspěchu. Oblažila republiku dluhem "moučnou půjčkou" ve výši 6 miliard. Leví socialisté s komunisty konají podkopné práce v naší republice, chtíce napodobiti židy Lenina a Trockého, vůdce bolševiků v Rusku a zříditi diktaturu dělníků a rolníků. Pracují ruku v ruce s našimu nepřáteli Němci, Maďary a židy.
Volby v obci
Do obecního zastupitelstva v Karlovicích konána byla volba dne 6.července 1919 dle politických stran. Ve zdejší obci obdržela většinu republikánská strana venkova a starostou obce zvolen Josef Roubíček ze Svatoňovic, č.25.
Oslava M.J.Husa
Letos poprvé oslavován byl 6.července památný to den upálení Mistra Jana Husa. Za veliké účasti lidu konány byly četné slavnosti v Praze i po venkově.
Fr.Rulec - italské zajetí
V italském zajetí zemřel 29.března 1919 v Busto Arzio František Rulc, pokrývač ze Svatoňovic, č.24. Před válkou byl příslušníkem strany národně sociální a věrný ctitel ideí Husových a Žižky, za něž by byl i život dal. Za války při odjezdu vojska na frontu upozorňoval je, by nestřílelo na bratry Rusy a Srby, za což byl vyšetřován a uvězněn v Terezíně po několik neděl. Když pak sám musil na frontu, nerad odcházel a říkal že se "za zatracenýho Habsburka" nebude bít. Ku konci války dostal se na italskou frontu, odkud panu hejtmanovi do Prahy a zajisté i sobě často nosil zásoby potravin. Posledně přišel týden před převratem, však již churav na žaludek. Rodina i dovolenci mu radili, by šel do nemocnice hlásiti se "marod", by nikam již nechodil, neuposlechl, že prý, pana hejtmana neopustí a šel. Byl však zajat u Mantovy a dán do tábora zajatců v Busto Arzio, kde zemřel.
Padli za vlast
Jiní občané, kteří obětovali život za svobodu vlasti, byli : Josef Kysela z Karlovic č.20, padl v Srbsku r.1915, tamtéž snad zahynul Jan Šťastný ze Svatoňovic č.10, Václav Drahoňovský ze Svatoňovic č.6 padl na ruské frontě, František Kodr ze Svatoňovic č.15, zemřel v nemocnici v Olomouci 11.října 1917, Josef Vrabec ze Svatoňovic, č.5 a J.Damašek z Roudného č. 33, dostali se v ruském zajetí do Samarkandu, kde asi zemřeli, Josef Brodský z Roudného č.8 padl u Gorice 15.dubna 1918, Jan Kysela z Karlovic č.20, padl na italské frontě koncem války 1918.
Vděčná vzpomínka zachována bude povždy těmto hrdinům v rodné obci, neboť pomohli budovati naši samostatnost a svobodný a šťastný život národu našemu.Návrat z vojny
Dle příkazu Milana Štefánika, min. války, měli býti dopraveni domů z Ruska invalidé, staří vojáci a nemocní. První takový transport odjel z Vladivostoku na italské lodi "Roma" dne 15. ledna 1919, naloděny byly 2 prapory 1.pliku. To byl počátek stálé dopravy vojska do vlasti.
Mírové smlouvy
Počátek mírové konference stanoven byl na 18.leden 1919 v Paříži. Smlouva s Německem a naší republikou podepsána byla ve Versailílích 28.června 1919, smlouva s Rakouskem v St.Germainu 10.září 1919, s Maďarskem 10.srpna 1919 v Trianonu, smlouva o hranicích našeho státu proti Maďarsku podepsána 12.června 1919, proti Rumunsku 7.srpna 1919, proti Polsku 28.července 1920.
Slovensko vyklizení
Slovensko úplně vyklizeno bylo 4.července 1919 od vojska maďarského, až po hranice, které byly rozhodnutím mírové konference stanoveny. Ustupující vojsko způsobilo značné škody, jak na státních ústavech, tak i na soukromém majetku, zejména v Košicích.
Vzpoura Němců
V severních Čechách zdvihli se Němci 4.března 1919, aby odtrhli tuto část země od naší republiky a vytvořili německý svůj stát "Deutschböhmen". Vojsko naše proti povstalcům vyslané učinilo pořádek, počínajíc si při postupu rozvážně , takže počet raněných a mrtvých byl poměrně malý. Vinu za své ztráty nesou ovšem Němci sami.
Ministr v Českém ráji
V roce 1919 navštívil zdejší krajinu ze služebných ohledů dr.Isidor Zahradník , ministr železnic.
Bytová nouze
Následkem přistěhování našich příslušníků z ciziny i množství cizinců do republiky, nastala v Praze a vůbec po celé státě veliká nouze obyty. Stavební ruch zavedením daně z uhlí, zdražením cihel a vysokou mzdou řemeslníků se velmi omezil. Cena domů a živnosti velice vstoupla. Kdo nutně chce bydleti v Praze a má peníze, zaplatí mimo vysokou činži ještě 30 a více tisíc odstupného.
Počasí
Zima byla mírná, pouze několik malých mrazů bylo, sníh skoro žádný. Jaro i léto bylo chladné, deštivé. Žně byly zpožděny o 14 dní, byly však velmi teplé. Úroda všeho ukázala se pěkná. Z ovoce byly toliko hrušky. #D50000Podzim počal mírně. Při oslavě převratu 28.října počalo pršeti, nastalo sychravé počasí, které se obrátilo v tuhé mrazy, takže hospodářům zamrzla na poli řepa a někde i brambory. U Přáslavic měli páni poslední úrodu, řepu za zahradou, kterou teprve na jaře klidili, ovšem svou vinou na polovic shnilou.
Výživa
Poměry životní pomalu, avšak jistě se lepší. Ve volném prodeji bylo americké mouky 1 kg za 9 K. , mouka aprovisační stála 2.08 K. Na 245. až 248. týden ( od 14.prosince 1919 do 10.ledna 1920 ) byl aprovisační lístek na 1750 g chleba a 1000 g mouky na 1 osobu. I cena látek již poklesla, jen obuv byla ještě drahá, stály střevíce 350 K.
| Hlavní stránka | Úvod |
Hlučínsko
Na Hlučínsku, kde naše vláda ujala se správy jeho 4.února 1920, dáno bylo provolání. Po 178 letém násilném odloučení jsou obyvatelé této krajiny spojeni opět se starým státem. Mírovou smlouvou vrací se nám poze malá část krásné země slezské. S klidem a důvěrou vraťte se do své vlasti, kde jsou všichni občané rovnoprávní a rovnocenní v ohledu politickém, tak i v národním a náboženském.
Zvon poledník
Zvon poledník, který v roce 1917 odvezen byl do Turnova, vrácen 11.února 1920 do Přáslavic a zavěšen na staré místo ve věži.. Jim okolí zdejší opět ožilo v poledne a večer. Zavěšení zvonu stálo 511 K.
VIII. slet sokolský
Ve dnech 26.- 30. června 1920 konal se v Praze VIII. slet sokolský, jenž velkou návštěvou vydařil se nad očekávání. Některé strany byl proti sletu, obávajíce se, že cizinci Prahu vyjedí. Sokolové z venkova obstarali si však zásoby potravin sami a v takové míře, že leččíms Prahu zásobili.
Nová vláda
Vláda Tusarova podala 14.září 1920 demisi, již pan president přijal. Jmenována jest nová vláda úřednická, jejímž předsedou jest dr.Jan Černý, úředník místodržitelský na Moravě. Ministrem školství a národní osvěty dr.Šusta, min. národní obrany generál Husák.
Premiová půjčka ; Valuta
V tomto roce vypsána byla premiová půjčka republiky Československé.
Naše koruna byla na trhu švýcarském v malé ceně. Též norské a dánské peníze v ceně poklesly. Za švýcarský frank platilo se 10 Kč. V Německu nakupovalo se za něj zboží jako za 15 Kč. Naše koruna měla ve Švýcařích cenu asi 35 centimů.
Církev československá
Po převratu vystupovali lidé z církve řím.katolické a přistupovali k nové církvi československé. Také žáci ve škole na popud rodičů odhlašují se z hodin náboženských. Radostně vyskočí ze třídy ven, kde mnohdy mrznou a skotačí. O vyučování československého náboženství dosud postaráno není. Teprve v pozdějších letech přišlo nařízení, kdy jest takové odhlášení platné.
Na zelený čtvrtek r.1920 chtěli "noví" zabrati kostel v Přáslavicích. Pravilo se že přijdou z Kozákova. Dva četníci hlídali zde od 8 hodin ráno, přišel však toliko Josef Podobský obuvník ze Zavadilky č.27. V Turnově, kde zabrali kostel Mariánský, byli nuceni z něho ustoupiti.Výživa
Finanční situace republiky jest tíživá, avšak ještě kritičtější je zásobování moukou a chlebem. Nejhorší stav je v průmyslových střediscích. Nakoupená mouka státem je složená v Hamburku , kde dělníci němečtí však stávkují a vozy s nákladem nechtějí vypravovati.
Mouka aprovisační byla za 2.08 K, od října 1920 byla ale dražší o 3 K pro toho, kdo měl 30.000 K jmění neb 15.000 K ročních příjmů. Masa hovězího byl 1 kg za 20 K, vepřového za 40 K, másla za 50 K, Následkem sucha hospodáři, kteří měli plné chlévy dobytka a málo krmení, byli nuceni tento odprodati, čím cena masa klesla. 1 kg hovězího stál 10 K, vepřového 24 K. Stav tento netrval však dlouho. Dostala se již ve volném prodeji rýže 1 kg za 20 K, jáhly za 12 K, přestala nouze o mýdlo, jehož 1 kg stál 23 K, též soda se již dostala. Přestávaly fronty u řezníků a obchodníků.Poměry sociální
Po několikaletém řádění dovolávají se ruští bolševici pomoci celého světa pro 25 mil. hladovějícího lidu. Tak mohlo dopadnouti v říši, kde působilo jen násilí. Obilí vláda lidu vzala a prodala do ciziny, aby se chlubila jaký je v Rusku blahobyt.
Také ve Valdštýnsku v říjnu 1920 chtěli dělníci Housa, Čermák, Trakal a Staněk zabrati dvůr napřed se umluvivše, co si kdo vezme. Byli zatčeni a po vynešení rozsudku na tři neděle zavřeni. V tom čase na příkaz z Moskvy na mnoha místech dělaly se "komunistické puče".Parcelace
Na jaře r.1920 bylo panské pole u Přáslavic a část u Karlovic rozměřeno a pronajato domovinářům z Karlovic, Radvanovic, Roudného a Doubravice.
Počasí
Zima byla mírná. Jaro bylo chladné, stále vál severovýchodní vítr. Léto ukázalo se suché a teplé, mnohdy ukazoval teploměr ve stínu + 37 oR. Žně přišly v obyčejný čas, všecko obilí uzrálo najednou, takže brzy skončily. Po celé léto nebylo bouřky, teprve 11. a 12. srpna hřmělo a řádně namoklo.
Josef Štěpánek - popis jeho cesty do zajetí ruského, Sičava na Sibiři 1915
Legionář Josef Štěpánek, hostinský z Karlovic, vrátil se 1.srpna 1920 po 6 letech ze Sibiře .
(Josef Štěpánek vyprávěl své zážitky ze zajetí a ty byly věrohodně zachyceny v pamětní knize.)
Jest neděle, 26.července 1914 svátek sv. Anny. V dědině naší panuje dusno, jak před bouří. Každý rozčílen chodí, nemaje nikde stání, neb prosakuje pověst, že bude "mobilisace", očekává se totiž rozluštění se Srbskem. Odpoledne hrajeme mariáš a politisujem, když okolo 6.hodiny přišlo rozluštění. Polovic armádních sborů povolána do zbraně, válka Srbsku vypovězena. Všechen humor přestal, nastaly jiné starosti. Vzata byla celá první výzva do 38 roků a do 24 hodin mělo se nastoupiti k plukům. Druhého dne ve 3 hod. odpoledne scházejí se v hostinci u mne všichni povolaní z Karlovic, Svatoňovic, Volavce a Václaví, každý maje uzlík v ruce. Loučíme se a odcházíme ke vlaku do Sedmihorek a Turnova, odkud Vinc Hůlek ze Svatoňovic aj.Horák z Karlovic jedoun dále k Josefovu. V Turnově sjelo se tolik mužstva, že neměli kde spáti, chodil jsem tedy domů. Teprve 24.srpna rozloučil jsem se z ženou a známými naposled a o 10.hod.večer odjíždíme k Pardubicům, k Bohumínu a blížíme se ke Krakovu, odkud jdeme pěšky po silnici, plné vápenného prachu, do Vielkých Piesků. Po dlouhé cestě vlakem utrmáceni a velké tíži nezvyklí, klesáme únavou. Náš nadporučík Kristl, ač má koně, jde s námi též pěšky a těší nás: " Nic platno, děti, i já jsem starý a znaven, jen pojďte, budeme již na místě." Konečně k večeru přicházíme na místo. Jsou to znečištěné kolny na vozy se zásobami a střelivem. Hejtman Kracl poručil nám kolny i celé nádvoří vyčistit, ovšem vždyť jsme domobrana a budeme v Haliči uklízet a dělat pořádek a ne bojovat. Jdeme dál a potkáváme již povozy s raněnými, neb jsme u Lvova. Zde horečně vše se opevňuje. Postoupili jsme až ke dvoru Musilovce a tu slyšíme první rány. S každým to trhlo ! Pozorovali jsme nepřátelské granáty a šrapnely , jak se ve vzduchu roztrhují nad našimi hlavami. Zde posledně při večeři mluvil jsem se svým bratrancem Jos. Vrabcem ze Svatoňovic. Zda se ještě sejdeme ?
Jdeme přes vesnici a vidíme samé zákopy, za rybníkem bosenský pluk jest připraven na bojiště. Zákopníci kopají rovy a pohřbívají padlé muže, zabití koně dosud na zemi. Zvědavě prohlížíme odhozené ručnice a náboje nepřátel. Jdeme lesem, kde jsme zajali as 20 Rusů. Postupujeme pomalu za zemskými střelci, náš hejtman první se schoval pod mez, byl však ubit naší četou. Já nedošel daleko. Jakmile jsme došli do bitevní čáry na Velkém poli, neměl jsem kdy ani zákop dělati, přiletěla kule a ranila mne do levé nohy v holeni. Byl jsem úplně bez vlády, nemoha sebou ani hnouti, krev se řinula z rány a měl jsem pocit, jako bych měl nohu přeraženou. Podhrabuji se, bych si mohl pohodlně lehnouti, tu přiletěla druhá střela do téže nohy a pod kolenem se zaryla, co chvíle třetí kule vlítla mezi nohy, ale jen u pravé pod kolenem a levé připálila kalhoty, že doutnaly. Do pěti minut dostal jsem tři rány. Bylo 8 hodin ráno. Kamarádi mi nohu podhrabali a přeložili a já tak ležel do 4 hodin odpoledne, kdy naši postoupili. Hrůzný byl to den. Koule padaly vpředu, vzadu, granáty a šrapnely se roztrhovaly kolem, druhové stříleli přes mne a tělem nemohu pohnout. Konečně v 8 hod.večer mě obvázali a do pomocné nemocnice v Zátočí odnesli, kde na nosítkách ležel jsem až do rána, ač byla zima. V poledne navštívili mne druhové, které jsem až na jednoho více nespatřil. Odpoledne přenesli mne na převaz a dali nás do druhého domu, pak do stodoly, kryté slamou.
V noci naši ustoupili, též nemocnice odjela, vezmouc s sebou lehce raněné a nás zde zanechali bez pomoci, bez potravin. Kteří jen trochu mohli, s bolestí lezli do vesnice hledat potravu, neb jíst se chtělo.
Přijeli první ruské hlídky a místo do Čech, dostal jsem se do ruského zajetí. Bylo ovšem po nouzi. Až mne překvapilo, jak bratrsky s námi zacházeli. 14.září přijel zdravotní sbor, naložili nás a odvezli nás do Lvova. Zde nám dámy nosily kávu,čaj,cigarety,chléb. 29.září odvezli nás do Podvoločisky, dále do Voločisky, projeli jsme různé stanice, až ocitáme se v Kijevě . Zde jest velké nádraží,ale rozházené. V nemocnici dali nám nové prádlo, ale vše erární nám vzali. Většina zajatců byla již zavšivena. V poledne poprvé po rusku obědujeme . 10 mužů dřevěnými lžícemi jí z jedné mísy zelnou polévku, potom kroupovou kaši. Studené maso a chléb jíme z ruky. Shledal jsem se tu se starým známým Klečánkem, s nímž společně pocestujeme. 19.října odjíždíme z Kijeva, projeli jsme Kozlovem, Samarou, Ufou, přejíždíme Ural.
V Čeljabinsku přeložili nás do osobních vozů, které jsou zařízeny tak, že mají tři lůžka nad sebou . Kolik sedadel jest ve voze, tolik jest lůžek. Jako obyčejně zabrali mladí zase nejlepší místa ve vozích nahoře, což je vytrestalo, neboť tam bylo horko, neboť ve vozích se topilo. 31.října stavíme v Kurganu, kde je konec naší jízdy. Město leží na řece Tobolu. Většina domů je dřevěných, avšak prázdných, menšina kamenných. Čítá as 13.000 obyvatel. Ulice jsou široké, osvětleny elektrikou. Pouliční ruch i v zimě je čilý, neb jezdí neustále mnoho povozů z okolí se senem, slamou, obilím a dřívím. Podívaná jest na zdejší tržiště. Rolníci dovážejí sem mléko, máslo, drůbež živou i zabitou, řezníci před krámy složeny mají kupy zmrzlého masa hovězího i vepřového, hlav, noh, vnitřností, jinde opět hromady ryb od 10 dkg do 15 kg sušených i nakládaných i syrových. Též vetešníci měli zde krámky, na kterých měli vyložené věci, které u nás házíme na smetiště nebo do kamen. Jsou zde sklady dříví, prken, obilí, elektrárna, dva pivovary, lihovar, továrny na salámy. Ježto je zde mnoho lidí, kteří neumějí číst ( negramotní), mají řemeslníci naznačená řemesla na firmách. Tak kolář má na vztyčeném bidle rozbité kolo s jednou loukotí a přeraženými špicemi. Peníze mají zde velkou cenu, neb je zde malý obchod, průmysl nepatrný. Živobytí je zde laciné, 1 kg mouky stál 10 - 12 kopějek, masa 20 - 30 kop., 100 vajec 70 kop. Látky jsou drahé neb se dovážejí z ciziny. Všeobecně panuje zde čaj a cigarety, i ženské kouří.
Po čas pobytu v Kurganu bydleli jsme v domě Slotviňských, kde ve 4 světnicích bylo po 52 mužích. Na oběd a večeři chodili jsme do kasáren, kde jedli jsme pod kůlnou, kterou, když přišly mrazy pobili prkny. Za velkých mrazů 15 - 30 oC umrzali nám při jídle prsty. Největší mráz byl 38 oC. Nám v chatrném šatstvu nechtělo se ani k jídlu do té zimy. Na snídani čaj, cukr a chléb jsme dostali, byla ale nouze o teplo vodu. Na zapřenou chodívali někteří zajatci do práce, jako krejčí, obuvníci, dřevaři, aby si něco vydělali. O vánocích měli jsme také stromeček " borůvku" smrk se tu nedaří. Byl to smutný, první štědrý večer v cizině.
20.ledna 1915 opouštíme Kurgan a jedeme do stanice Logončka, odkud jdeme do vesnice (děrevny) Sičavy. Jsme o 23 verst blíže k domovu. Já dostal jsem se k Alexandru Gregorieviči Gregorievu, kde již spali. Starosta s písařem a desátníkem nabízeli nás jako zboží. Beri to charoši Austriák. U hospodáře, kam jsme přišli již spali, starý hospodář se ženou a vnoučaty v kožiších na zemi v kuchyni, mladý hospodář s hospodyní vedle. Nám vykázali místo ku spaní na palatě ( palandě) při vchodu nade dveřmi v kuchyni, která v žádném ruském stavení nechybí. Lehli jsme si, těšíce se, že se vyspíme, ale chyba lávky. Sotva jsme se trochu zahřáli začaly nás pronásledovat štěnice. Když jsme to vypravovali hospodáři, smál se tomu a posílal nás do lázně (báně).V Sičové
Po snídani šel jsem si prohlédnout ves. Čítá as 200 stavení, většinou ze dřeva, která čísel však nemají, ježto se čítají dle jednotlivých rodin ( familií). Ulice jsou široké, uprostřed stojí kostel a škola. Bohatší hospodář má stavení okrášlené řezbou a malebně okrášlené barvou, pokryté plechem. I vrata a okapní žlaby má ozdobené. Místností bývá několik. V kuchyni stojí pec na vaření, která zaujímá třetinu místnosti, nade dveřmi stojí palanda, v rohu proti dveřím visí obrazy matky boží a svatých, před nimiž se každý Rus když vstoupí, pokloní a pokřižuje. Police na nádobí, kde jsou ( grinky a čiguňky) hrnce, nikde nechybí. Dále se vejde do gornice, pokoje, kde kol stěn jsou jaščiky, kufry s prádlem a šatstvem, neb skříní ani postelí neznají. Stěny jsou polepeny tapetami, kde si štěnice a šváby ( klopy a tarakáni) hrají na schovávanou. Do kolika místností host vejde, tolikrát se musí poklonit svatým ikonům. Je zde i zrcadlo, kolem něhož vyšívaný utěrák ( plotenec) jest zavěšen. Jsou-li větší svátky neb přijdou-li hosté, dávají na stůl tři ubrusy na sebe. Na dvoře jsou sýpky ( onbari ) a stáje ( přigony ) pro dobytek. Jsou to jednoduché kolny, které na zimu přikryjí se trochu slamou. Ovšem dobytek dle toho vypadá a hospodáři si stýskají, že se jim nevede. I koně mají tak opatřeny. Pole jsou daleko za vsí a v čas práce celá rodina se tam odstěhuje, kde bydlí v chatě neb ve stanu. Půda je rašelinovitá, někde písčitá a snadno se obdělává. Nehnojí se a hluboce se oře. Hnůj vyvážejí hospodáři na pastvišťata neb na blízké pole po celo zimu, na jaře slámu shrabou a spálí, za ruchadlem sázejí tam ( kartošky) brambory, neb sejí konopí, len. Z obilí seje se zde nejvíce jará pšenice, oves, žita málo. Začínají síti teprve v květnu, takže obilí někdy ani neuzraje. Je-li úrodný rok, sklidí se po desetině ( 1ha) až 200, 250 pudů ( 1 pud = 16 kg) obilí. Posekané obilí dává se do panáků a když je vše hotovo, teprve se mlátí.
Vodu na vaření v létě berou ze struhy neb z rybníku, v zimě též, jenže vysekají do ledu tři otvory. Z prvého mají vodu pro sebe, v druhém napájejí dobytek a koně, v třetím se máchá prádlo. V každém hospodářství je též malé stádo ovcí pro maso a vlnu, již ženy předou, utkají a šijí z ní kabáty ( pižmáky) pro jaro, v zimě se nosí kožichy. Na koně si velký hospodář potrpí mívá jich až 12, malý aspoň 2. Jeden člověk jede až čtyřmi vozy neb saněmi, vozka si sedne na prvého koně, na ostatní jen píská a jedou za ním. V zahradě stávají lázně ( báňa ), kde se domácí jednou za týden myjí. Jest to dřevěná chatrč bez komínu ( i u velkých stavení jich nemají ), kde se ohřívá voda. Ježto kouř většinou se valí dovnitř, bývají stěny začouzeny, tak že člověk více se umaže než umyje.
Od ruského státu dostáváme 22 kopějky denně, 20 dáváme hospodáři ( chazajnovi ) na stravu, dvě si necháme na tabák a mýdlo. Zakázáno zde jest píti vodku, štěstí pro mnohé. Jídlo uvaří se v peci na celý den, neodpovídá však jakostí našemu. Denní náš jídelní lístek byl : Snídaně , čaj s mlékem, k tomu chléb, oběd, zelná polévka s kroupami a selanka ( brambory zapečené v mléce ), večeře, zbytek od oběda a čaj. V létě, kdy bývá sucho a stavení jsou dřevěná topí se časně ráno, pokud je ještě chladno, z opatrnosti před ohněm. Taktéž zakázáno je po vesnici kouřiti, Rus kouří toliko doma.Svatba a gulánka.
Žení-li se kdo, musí si nevěstu vykoupiti aspoň 100 rubly. Družice před svatbou jsou celý týden u nevěsty a každý den zpívají (gulají). Na saních jezdí po přátelích a známých buď samy neb se ženichem. Oddavky byly v kostele odpoledne, při nichž družičky kladou snoubencům na hlavu korunky, držíce při tom rozsvícené svíce. Pop je vodí několikrát do kola a podává jim píti mešní víno. Po svatbě opět gulají, jezdí na návštěvu k těm, kteří byli na svatbě a tak protáhne se veselí na 14 dní. Když bylo dovoleno píti vodku, pili do němoty.Máslenka.
Masopust slaví se zde poslední neděli, což trvá 4 dni. Ze sněhu udělají velikou skluzavku ( katušku ), po které se vozí mladí i staří na sáňkách neb prkně, aby byl dlouhý len. V sobotu a v neděli jezdí po vsi na seních, hrají na balalajky a harmoniky a při tom zpívají dlouho do noci. Malebně to vyhlíží, jede-li více povozů za sebou o jednom, dvou i trojspřeží, při čemž koně okrášleni jsou barevnými, vyšívanými pokrývkami.
V době postu, který zde mají 3 krát po sedmi nedělích, zapovězeno jest jísti maso, mléko, máslo, vejce, mastí se jídlo konopným olejem. Náš žaludek těžko tomu zvykal. I ryby jedí jenom v určité dni. Počasí je zde, jak se u nás říká jako " v Sibérii " mrzne, jen to fičí. Svatého Josefa oslavil jsem společně se 7 druhy, upekše si zajíce, jenž zde byl za 10 kopějek. Rusové jej nejedí, že má psí nohy ( sobačí lapi ) a žere osinu, na které se Jidáš oběsil. Jísti jej považují za hřích. Také holoubat nejedí, že Duch sv. se vtělil v holubici. Proto zajíců a holubů bylo zde dosti.Paska
Paska, svátky velikonoční jsou zde a pro nás opět mnoho k vidění. Vzkříšení Páně mají zde o půl noci. U každého stavení visí svítilna, obalena barevným papírem na způsob lampionů. Po vesnici slyšeti střelbu z pušek. Lidé po celou noc nespí, jsou v kostele po celo tu dobu, na velkou neděli opět. Odpoledne chodí pop po vsi s křížkem v ruce, ohlašuje " Krista z mrtvých vstání". Za to bere poplatek ( poltinu ) 50 kopějek. V pondělí velikonoční vaří se vejce, odpoledne mládež staví houpačky ( kačulu ) a až do tmy se na nich houpají ( kačají ). V sobotu chodí po vsi celé procesí. Vpředu jde chlapec s kaditelnicí a stavení, kam přijde, vykuřuje, za ním jde děvče s křížkem, dvě s obrazy svatých, za nimi pop s kostelníkem ( salomčikem ), vzadu dívka s košíkem, sbírajíc vejce, pak děti a báby, které po staveních se modlí. V každé domácnosti světí pop vejce, obilí, vodu, sůl, za což bere poltinu 30 - 50 kopějek.Roditelský den
Posledního března slaví se roditelský den. V kostele dávají si lidé posvětit uvařenou kaši, vejce a bliny, na způsob lívanců, jež pak na hřbitově rozdávají chudým.Vejce kladou na hroby svých roditelů, pšenici sypou ptactvu.Výživa
Někteří zajatci sami si vařili, což měli lacinější a řádnou stravu, nedovedli však udržeti mezi sebou jednotu, chtějíce někteří i z toho těžiti. Jest na čase jíti domů, každý je vyhublý jako louč. Hospodáři chtějí vydělávati i na tom zajatci. Láce je zde velká, pud mléka (16.5 kg) 65 kopějek se platí, masa hovězího 10 kop., vepřového 12 kop. a ti lidé ani sami nedopřejí si lepšího jídla což my teprve můžeme od nich čekati !Setí
Na jaře nastává práce v poli. Je-li strniště na zimu zoráno, vezmou se brány, zapřáhne se do každé jeden kůň, kluk sedne na předního koně, druhý přiváže se k bráně, třetí ke druhé a vláčí se. Za ním se hned seje, zaseté se jenom přirazí. Na nezorané pole rozseje se obilí, hluboce se zaoře a branami přivláčí. Se sázením bramborů si mnoho práce nedají. V zimě pohnojené pole zbaví slámy, již spálí, za ruchadlem házejí brambory do země a již více se o ně nestarají. Posečené obilí mlátí se na poli stroji, typu zastaralého, zrno odváží se domů na sýpku, sláma na poli se dává do stohů, odkud v zimě dováží se do stavení. Posekané seno nechá se na řádcích až uschne, někdy se ovšem úplně zkazí. Suché vozí se na břízkách ke stohu, někdy táhnou i celou kupu, obvázanou provazy.Po půlletém pobytu loučíme se za prudkého deště a bouřky s Sičovou a ubíráme se dále do Sibiře, vydělávati si vezdejší chléb, neb nám zajatcům podporu vzali. Dne 28. července noclehujem v Utjacké, druhý den v Davidovce, třetí den v baškyrské volosti. Odtud jdeme do Chlupové, kde nám hospodáři platili 30 kop. denně, ale podřeli jsme se. Vstáváme ráno o třetí a jdeme spát o 11. Po 2 ˝ měsíci stěhujem opět do Kurganu a přicházíme opět do Sičové, kde pobyli jsme opět šest měsíců, na konec pracujeme v obci Medvězí.
V roce 1917 12.září přihlásil jsem se k dobrovolcům, neb byl zde náš důstojník. 26.září loučíme se s Medvězí a jedeme do Kurganu, kde se scházejí všichni, kteří se přihlásili k českému vojsku. 12. října odpoledne opouštíme Kurgan a Sibiř a cestujeme do Berezan v Rusku. Zde přidělen jsem byl k nástrojové rotě a bytuju v zemljance. V listopadě 1917 zastávám místo sluhy ( děňščika ) v plukovní kanceláři. Zima je zde mírná, více deštivá.
Další život svůj trávil jsem v Československé legii v Rusku a na Sibiři do r.1920, kdy jsem se vrátil do osvobozené vlasti.
Josef Štěpánek Podepsán vlastní rukou
Pozn.: Doplnil 5.1.2002 - ing.Bohuslav Havrda
( Poznámka : Josef Štěpánek * 22.8.1880 + 27.6.1971 )
| Hlavní stránka | Úvod |
T.Masaryk v Jičíně
Město Jičín navštívil dne 22.října 1921 pan president Tomáš Masaryk s ministerským předsedou drem Benešem a Fr.Udržalem ministrem NO, by se účastnil slavnosti 22.pěšího pluku. Zajel hned na cvičiště, kde promluvil k vojsku. Jádro jeho řeči bylo : Republika potřebuje vojska demokratického, které by mělo kázeň, vyplývající z přesvědčení. Služba vojenská má utužiti vaše tělo a upevniti vaše zdraví pro celý váš život. Život vojenský nemá býti nevázaný, vystříhejte se alkoholu a pohlavních nemravností, nepodlamujte svého zdraví, zachovejte se silnými pro své povolání a pro svůj rodinný život. Jste ještě mladí, dejte si radit od starších a zkušenějších. Přeji si, byste na aktivní službu ve vojsku v budoucnosti rádi vzpomínali.
Po obědě navštívil pan president jičínského " Sokola", závody Knotkovy, podniky rolnického družstva a radnici města.
Ministerský předseda dr. Beneš na zprávy o událostech v Uhrách opustil Jičín již o polednách v průvodu legačního rady Jana Masaryka.Neštěstí profesora Niederla
Za jízdy vlaku ze Sedmihorek do Turnova 14.května 1921 spadl s plošiny mezi vozy profesor Niederle, host ze Sedmihorek, tak že obě nohy mu byly přejety. Cestou do Turnova zranění podlehl.
Dr. J Metelka mrtev
V Praze zemřel 9.září 1921 dr. Jindřich Metelka, vícepresident zemské školní rady. Byl horlivým pracovníkem v oboru školském, zvláště menšiny české za Rakouska měly v něm horlivého a vytrvalého zastánce. Vděčná paměť zachována mu bude v národě.
Staročeský čas
Na všech drahách našeho státu zaveden jest 1.červencem 1921 staročeský čas, kdy den počítá se o 24 hodinách.
Nová vláda
Kompromisem mezi politickými stranami stal se předsedou ministerstva dr. Ed. Beneš, ministr zahraničí, dr.Šrobár ministrem školství a nár.osvěty.
Úspory státu
K návrhu úsporné komise (pětky) sníženy byly zákonem z 21.prosince 1921 učitelstvu nákupní a nouzový přídavek od 1.ledna 1922 o 30% .
Sčítání lidu
Dne 16.února 1921 bylo sčítání lidu v republice. Sčítacím komisařem v obci zdejší byl učitel Václav Kysela z Přáslavic. Všeho obyvatelstva napočteno v obci 707 hlav.
Nová místní školní rada
Dle zákona z 9.dubna 1920 konala místní školní rada v Přáslavicích ustavující schůzi 23.února 1921, při níž složili členové slib věrnosti naší republice do rukou Václava Machačného, nám. starosty, z Karlovic, jako zástupce předsedy okr. šk. rady. Předsedou zvolen František Šonský, rolník z Karlovic č.8.
Stavby domků
Při silnici od Karlovic k Hořensku po levé straně vystavěli na přidělené louce domky : Jaroslav Brožek, Frant. a Josef Pozdníčkové. Domky číslovány jsou do osady Nové Vsi. Jak draze platil se materiál a práce viděti u Jar. Brožka, jehož malý zděný domek o 2 světničkách se státní subvencí přišel na 40.000 K.
Česká mše
Aby vystupování lidí z církve katolické se zamezilo, čtena při zpívané mši sv. epištola a evangelium česky, od Velikonoc 1921 ochotou děkana turnovského Jindřicha Macouna celá mše. Návštěva kostela v Přáslavicích se mnohem zvětšila.
Vzpoura v Uhrách
Karel Habsburk, bývalý císař rakouský a král uherský, opustil 22.října 1921 vilu v Hartensteinu ve Švýcarech a odletěl letadlem curišské společnosti "Ke hvězdám" se svou chotí Zitou do Šoproně v Uhrách, odkud v čele vojsk táhl k Pešti. Ve státech malé dohody vyhlášena částečná mobilisace, by čelilo se rejdům maďarským. Jest jisté, že Maďarsko je jediný stát, který šíří znepokojení ve střední Evropě. Přinucen byl Karel Uhry opustit a 10. listopadu t.r. nařízena demobilisace. Jest to již druhý pokus o návrat do bývalé říše, z které utekl.
Výživa
Obchod a průmysl vymkly se z poválečné netečnosti a tím nabývala naše Koruna ceny v cizině. Výživa lidu lepší se stále a mezi obyvatelstvem šíří se spokojenost.
Sjezd Ústřední jednoty československého lesnictva (ÚJČsL)
Ve dnech 13. a 15.srpna 1921 konala ÚJČsL na velkostatku Hrubá Skála jeden ze svých každoročních sjezdů, valných hromad a vycházek.
V neděli dne 14.8.1921 se účastníci vycházky shromáždili v osm hodin na náměstí v Turnově a v půl deváté vyrazili přes Pelešany na zříceninu hradu Valdštejna. Prošli po dvou mostech se sochami k hradu. Z hradu návštěvníci pokračovali cestou z níž se jim otvíralo nádherné panorama Skalního města, dále do valdštejnského polesí k myslivně na Bukovině, do Krasolesa a do zámku Hrubá Skála. Vycházka končila sestupem tzv.Myší dírou kolem Dračích skal do Lázní Sedmihorek. Tam si její účastníci odpočinuli, poobědvali a vydali se zpět Podhájem a Krokodýlem přes Pelešany do Turnova. Po skončení valné hromady následující den po vycházce, se účastníci sjezdu naobědvali v hotelích a restauracích v Turnově a večer odjeli domů.( Literatura : Gustav Novotný, Sborník Z Českého ráje a Podkrkonoší, , 1999 , svazek 12 str.97 - 98)
Legionářská slavnost
28.srpna 1921 se Sedmihorkách v místě zvaném Pod Duby, konala velká legionářská slavnost za přítomnosti generála Syrového, Čečka, Gibiše a plukovníka Rudolfa Medka.
( Literatura : Kol. autorů, Stalo se na severu Čech, Nakladatelství 555, 2001 , str.36)
Pozn.: Doplnil 5.1.2002 - ing.Bohuslav Havrda
| Hlavní stránka | Úvod |
T.Masaryk v Turnově
V neděli 17.září 1922 přijel do Turnova ze Semil o 14 hod. 14 min. pan president Tomáš Masaryk. Po uvítání zástupci města na radnici, ubíral se ulicí Skálovou do odborné školy. Bral se špalírem, jejž tvořily školy, Sokolové, hasiči, dělnické spolky a velké zástupy občanstva, pozdravován jsa stále srdečným voláním "zdar". Po prohlédnutí odborné školy vsedla společnost as 25 pánů do automobilů a jela s panem presidentem na Hrubou Skálu, odkud na Mariánskou skálu a do Sedmihorek, kde podávána večeře. Po 19. hod. odjel pan prezident k vlaku do Turnova. Chtěl si prohlédnouti místa, kde jako profesor byl hostem v Sedmihorkách.
Ač stále pršelo, tuto neděli bylo slunečno a krásné teplé počasí.Karel Hájek , rus. lgionář
Dne 18.listopadu 1920 vrátil se ze Sibiře učitel Karel Hájek ze Zavadilky. Nastoupil službu vojenskou r.1914, s ustupující armádou dostal se do Přemyšlu a po vzdání se odjel do Trojcka a Taškentu v Asii. Po 4 měsících vrátil se do Caricinu nad Volhou a v roce 1915 přihlásil se do "Družiny". Při ústupu z Ukrajiny byl členem komise ku zajištění zásob penzenské fronty, potom pokladníkem zásobovatelství 1.střelecké divise. V roce 1919 byl velitelem vlaku z Čeljabinska do Jakutska. Zde onemocněl malárií a zápalem plic. Od listopadu 1919 byl historikem 1.střelecké divise, od února 1920 hospodářem 1.etapní stanice na Gornostaji u Vladivostoku a potom vrchním hospodářem ve Vladivostoku. Přijel s poslední lodí přes Panamu a po ukončení likvidačních prací r.1921 dán v hodnosti nadporučíka do zálohy. Po šestiletém vzdálení vrátil se vykonanou cestou kolem zeměkoule do svého domova - Doubravice.
Znárodnění Hrubé Skály
Okresní správní komise v Turnově podala 14.dubna 1921 presidiu min.školství a národní osvěty, senátu, jakož i poslancům a senátorům zdejšího obvodu přípis:
Okresní správní komise usnesla se ve schůzi 23.března 1921, by na příslušných místech pracováno bylo k tomu, aby zámek Hrubá Skála s okolními lesy a rozvalinami Trosek a Valdštejna, lázněmi Sedmihorkami a pensionátem na Podháji byly prohlášeny ve smyslu §20 zákona přídělového za národní park a vyhlášeny za letní sídlo všech presidentů republiky Československé, eventuelně pro rekonvalescenty neb pro jiné sociální hygienické sociální účely.
Ministerstvo školství a národní osvěty zaujalo k žádosti stanovisko zamítavé, uvádějíc za hlavní důvod, že zdejšímu kraji nehrozí nebezpečí odnárodnění.Jos.Zajíc , výslužba
Řídící učitel Josef Zajíc v Doubravici dán na svoji žádost na trvalý odpočinek dne 31.srpna 1922, kde působil od r. 1906. Odstěhoval se do Rovenska, kde dcera jeho paní Květuše Křesťánková, zdědila po tetě profesorové Rakoušové starý kantorský dům Prachův.
+ Karel Habsburg
Bývalý císař Karel Habsburg zemřel 1.dubna 1922 zánětem plic nnna ostrově Madieře.
+ František Ondříček
V Miláně skonal 12.dubna 1922 umělec světového jména, houslista František Ondříček. Býval častým hostem v lázních Sedmihorkách, kde pořádával koncerty.
Jos. Roubíček, prodej statku
V prosinci 1922 prodal bývalý starosta Josef Roubíček ze Svatoňovic, č.25, svou živnost 100 korcovou, občanu Aloisu Egertovi ze Břehů. Jeho rodiče Josef a Anna Roubíčkovi mají postavený výměnek na bývalé chalupě č.1 a nového hospodáře si chválí.
Sgraffita na Hrubé Skále
Při opravě zámku na Hrubé Skále díval se nynější majitel Jan Ehrenthal oknem do nádvoří z 1.poschodí. Pod římsou pozoroval oprýskanou omítku, odloupl ji a shledal pod ni obrázky. Dostavivší se komise "Památkového úřadu" shledala na celé ploše pod okny krásná sgraffita, která byla péčí majitele řádně opravena. Jsou podobizny majitele zámku ze XVI. Století tu zachyceny a jednotlivé výjevy z honů a štvaní psů.
Valuta u nás
Většinu evropských států stihly finanční nesnáze tisknutím bankovek. Čím více je platidel, tím méně platí, čím více drahota vstoupá, tím více tiskne se peněz. To dobře postřehl náš ministr financí a tisknutí nových státovek (deflaci) omezil. Na počátku r.1922 stálo 10Kč 9.75 franku švýcarského. 1.září platilo se :
| za 100 marek něm. 2.50 Kč. |
| za 100 korun rak. 3 haléře |
| za 79 660 rublů sovět. 1 Kč |
| za 100 Kč již jenom 5.63 franku švýcarského |
Ježto německá marka měla malou cenu, jezdili naši občané, zvláště kdo měl automobil do Německa a nakupovali tam látky, šaty, kožešiny a různé věci.Někteří zbohatlíci zakoupili si i domy ve větších městech.
Rovněž v Rakousku tiskli stále bankovky, kterém v cizině nechtěl již nikdo bráti, jelikož papír měl větší cenu. Cena potravin dostoupila nebývalé výše, i mzda a platy byly veliké. Ševcovský přištipkář žádal kromě stravy 1000 korun denně. Jistá vídeňská banka vydala ročně 2 miliardy korun na platy svým úředníkům. Zle si však Němci nepřipouštěli, neboť jen ze zábav tanečních v masopustě vybrala vláda 12 milionů korun. I do Vídně jezdili od nás na výlety a nakupovat různé zboží.Mniška
V roce 1921 objevila se a následujícího roku rozmnožila se ve zdejších lesích na jehličnatých stromech mniška ( bekyně sosnová ), takže v roce 1923 bylo nutno zničené lesy káceti. Jednotlivé díly prodávány byly z počátku za 100, 200 i 1000 K jednotlivcům, později porážely se stromy, trochu zdravé kmeny nechávány, mniškou nakažené rozřezány ny kratší a delší části. Všude na nádražích a zastávkách byly složeny klády a hromady polenového dříví, takže bylo nutno zavésti nákladní vlaky, jež dopravovaly dříví do Prahy, později šlo do Francie a Německa. Dle dobrozdání znalců potrvá toto mýtění lesů několik roků, takže některé revíry zůstanou holé stráně.Okrasa krajin a radost majitele vzaly v krátké době za své. Dělaly se pokusy ke zničení mnišky, neboť jí byly stromy obaleny, na zemi jí ležely hromádky; mrazy a stálými dešti začala počala sama hynouti. Jest obava, že za několik roků nebude vůbec stavebního ani palivového dříví. Praví se, že majitel panství dostal za veškeré dříví 14 mil. K.
Jak se vraceli legionáři domů ( vypravuje R. Smažík)
S velkými potížemi děl se transport legionářů do vlasti. Sám vracel jsem se s nimi po lodi "Liverpool - Maru" v červenci 1919. Před odjezdem sedal jsem s velitelem Kosovským a jinými bratry a uvažovali, jak zaříditi hospodářství na lodi, abychom překlenuli valutovou nesnáz. Na cestu měli jsme málo peněz, do přístavních měst byly připraveny šeky, které vyplaceny bývaly s velikou neochotou, neboť Československá republika byla v některých místech španělskou vesnicí. Konečně připadl jsem na myšlénku, zavésti na lodi vlastní lodní peníze. Byly to po 1, 5, 10, 100, 1000 rublech tištěné bankovky. Ve Vladivostoku byli nuceni všichni bratři vyměniti své ruble, jenny, dolary neb jiné cizí peníze podle kursu, 1 frank = 4,5 ruble, za naše lodní peníze. Za všechny ruble do poslední kopějky nakoupili jsme ve Vladivostoku pro lodní prodejnu tabák, rybí a ovocné konservy, různé potraviny, prádlo, látky, kůže a různé galanterní zboží. Během cesty vojáci v prodejně za lodní peníze zboží si obstarávali, v přístavních městech za cizí peníze kupovali si různé památky, občerstvení a prohlíželi si památnosti míst. I vojenský žold vyplácen byl lodními penězi bratrům, takže cestou po moři snadno překonali jsme všechny valutové potíže. Když dojeli jsme do Marseille a obdrželi potřebnou hotovost k výplatě zadrženého žoldu, směnili jsme všechny zbývající lodní peníze za franky, takže obdržel každý opět za 4,5 lodních děnek ruble 1 frank. Přebytek vyzískaný v lodní prodejně odveden byl "Podpůrnému fondu MNO v Praze".
České rozvědky na ruské frontě
Před bitvou u Sborova bylo to na Rusi jen dvakrát, že " stavba" hlavní stan nejvyššího velitele zaznamenala ve svých úředních zprávách o bojích na frontě rakousko-uherské a říšsko - německé účast československých dobrovolníků a pochválila jejich hrdinství. První citace patřila 2.února 1916 Janu Syrovému a jeho rozvědce na řece Pripjati. A brzy po zvěstech březnové ruské revoluci uslyšel svět druhé české jméno básníka Rudolfa Medka.
Němci u Břežan zaujali pahorkatinu a tím i značnou část zákopového území. Zejména s kóty 327 zvané Rusi "uťug" tj. žehlička, viděli Němci ruské posice jako na dlani. Ale Rusové včas zpozorovali německé záměry a úsilovnou prací svých sapérů vybudovali minovou protigalerii. Vybrána k tomu 4. rota československá aby se svým velitelem praporčíkem Medkem utvořila úderný oddíl ruského, nočního útoku. V úterý 27.března 1917 ve 4 hod. ráno přesně dle plánu vybuchly ruské minové podkopy a do spousty kamení, hlíny a písku vyřítili se naši úderníci, vedeni Medkem. Vnikli do německých zákopů, za nimi ruská pěchota volajíc "Čechi vperedi". "Uťug" byl úplně zničen a zajato několik set Němců.
Za hrdinský boj bylo 15 Čechslováků jmenováno rytíři sv.Jiří, velitel Medek vyznamenán křížem sv. Vladimíra. Zprávu "stavky" v překladu rok 1917 přinesly pražské deníky.
| Hlavní stránka | Úvod |
+ Alois Rašín
Na ministra financí dra Aloise Rašína učiněn byl vražedný útok mladíkem Šuopalem 5. ledna 1923 na ulici před bytem, když vsedal do automobilu. Tomuto zranění podlehl 18.února t.r. Tvůrce československé měny, bojovník za samostatnost národa a nezávislost republiky dokončil tuto pozemskou pouť, maje ještě velké plány do budoucna pro její rozkvět.
+ Karla Masaryková
V Lánech skonala 12.května 1923 paní Karla Masaryková, choť pana presidenta, kdež také pochována. Rodem byla Američanka. Podlehla chorobě, již dostala za světové války , kdy trpěla za svého manžela, který vedl odboj náš v cizině proti Rakousku.
Nová vláda
Vládu Benešovu přejal 7 října 1922 vůdce strany agrární Antonín Švehla. V ní byl ministrem školství a národní osvěty poslanec T. Bechyně (nár.soc.), ministrem financí ing.Bohdan Bečka (nár.dem.).
Konec českých mší
O Velikonocích 3.dubna 1923 zpíval děkan turnovský Jindřich Macoun mši sv. v Přáslavicích opět latinsky. Vyšší kruhy církevní nedovolily užívání jazyka českého při bohoslužbě. Jak bývalo dojemné, když on, dobrý zpěvák, přednášel jednotlivé modlitby v řeči lidu srozumitelné !
Funkce kostelní
Za funkce kostelní užíval řídící učitel v Přáslavicích zádušního pole 53 ary, palouku 4.7 ary. Po převratu, část asi 19 erů (1 míra ), připadla dle zákona dlouhodobá pachta Marii Rulcové ze Svatoňovic, č.24. Domáhala se ještě druhé míry, která jí byla za války z pachtu vzata, soud jí však práva na ni neuznal, ježto pole bylo v užívání správce školy za funkce kostelní.
Nové stavby
U cihelny v Nové vsi postavili si domky Josef Bobek, Alois Hlubůček a Josef Fanta z Karlovic. Jaroslav Votrubec z Volavce. Bobek a Hlubůček koupili od velkostatku v Sedmihorkách staré koupele, ze kterých měli hodně kamene, cihel, tašek a dříví. Dali za ně 2.000 K. Rovněž na staveništi, kde stávala panská cihelna bylo dobrého stavebního materiálu.
B.Brodská, prodej statku
Počátkem roku 1923 prodala Božena Brodská, manželka bývalého starosty Fr.Brodského, statek č.1 na Roudném Václavu Damaškovi, chalupníku ze Štěpánovic.
J.Hanzl, utopil se
Dne 7.července 1923 jel na kole z Turnova rotmistr Jaroslav Hanzl z Doubravice k rokytenskému rybníku, kde matka jeho sušila seno. Bylo vedro a proto rozhodl se, že se vykoupá. Matka ho zrážela, že jest unaven a zpocen. Ježto byl tam také učitel Boh. Konůpek z Doubravice se synem Bohoušem, svlékl se a skočil do vody. V malé chvíli však počal volati o pomoc, ale nikdo se neodvážil přispěti mu na pomoc, takže se utopil. Nedávno se přiženil do Radvánovic za Růženu Podobskou č.20. Stár byl 25 roků.
Otcovský record
Ve vsi Ctiněvsi pod Řípem žila rodina Kučerova, která v 25 letech měla 21 dětí. Rodiče jezdili po jarmarkách se střižným zbožím a nejstarší dcera ostatní ošetřovala doma. V mládí zemřelo 7 dětí a 14 jich dorostlo. K snídani mívali kávu, k obědu brambory, jichž vařili 10 kg, někdy lívance, jichž napekli 70 velkých, švestkových knedlíků navařili 200. K večeři zase káva a chléb. Líhaly v posteli po 4, 2 v hlavách, 2 v nohách. Na vojně za světové války bylo pět bratrů a všichni se šťastně vrátili.
Maršál Foch v Praze
V pondělí dne 14.května 1923 přijel na návštěvu k panu presidentu Masarykovi slavný maršál francouzský Ferdinand Foch, vrchní velitel vítězných armád spojeneckých za světové války. Se srdcem plným vděčnosti vítá jej každý Čech, jenž v záplavě německé a bolševické agitace ještě nezapomněl, že Versaillský mír přinesl národu našemu osvobození z 300 leté poroby a jenž také ještě nezpyšněl novou svobodou.
V maršálu Fochovi národ náš vzdává zároveň svůj vděčný hold heroické armádě francouzské, jejím velikým vůdcům i prostému vojínu francouzskému, který na bojištích své zkrvácené vlasti pro svou i všech nás svobodu konal divy hrdinství a oddanosti tradičnímu ideálu národa francouzského.
V pátém roce našeho osvobození má konečně občanstvo možnost osobně projeviti upřímnou vděčnost, úctu a lásku vítěznému vůdci největšího vojska, jaké kdy svět viděl, ušlechtilému záchranci civilisace a demokracie proti útoku ústředních mocností.Výživa
Všechny potřeby životní lze již dostati, mnohé již v přiměřené ceně. Toliko maso a máslo podržely ceny.
Počasí
Zima nastala teprve v únoru 1923, kdy přišly mrazy a napadlo sněhu. Jaro ukázalo se již v březnu, neboť o sv.Josefu bylo teplo 19 oR, i duben byl teplý. Předpovídalo se již suché počasí. V květnu dostavily se deště a trvaly i v červnu, k tomu bylo i znatelné chladno. V červenci přišla parna a teprve srpen byl mírnější a nastaly krásné žně. Podzimní deště přišly ke konci října. Úroda jablek a hrušek byla hojná, švestky žádné.
Pro včelaře byl tento rok velmi nepříznivý. V největším květu stromů a rostlin pršelo a bylo chladno, takže včely nemohly vylétat a neměly potravu. Ku konci června zhynuly správci školy v Přáslavicích staré včely hladem. Tohoto roku včely žádného medu neměly.Stavba domků
U Hořenska postavili si nové domky Jan Vaníček z Doubravice, Karel Honzátko z Malého Rohozce a František Pozdníček.
| Hlavní stránka | Úvod |
Sté narozeniny B.Smetany
Památka stých narozenin mistra Bedřicha Smetany tvůrce české opery, připadá na 1.března 1924. Nejvíce oblíbená jeho zpěvohra "Prodaná nevěsta" k níž libreto sepsala Eliška Krásnohorská, dávala se 3.května v Národním divadle v Praze po 800 sté. Dílo "Má vlast" líčí krásu České země a její minulost. Jiné jeho skladby jsou: Libuše, Dalibor, Braniboři v Čechách. Na oslavu svatby Marie Thunové s Janem z Ehrenthalu r.1849 složil kantátu.
Dne 15. srpna 1924 pořádán byl v Sedmihorkách velký festival vojenské hudby na oslavu Smetanovu. Slavnosti účastnilo se na 5.000 osob.Vláda Švehlova
Strany koaliční za předsednictví Ant.Švehly udržely se i v r.1924 při vládě, ač strany sociáliské a komunisté podnikají všemožné útoky proti jeho vládě.
Naše mince
Během tohoto roku nahraženy staré, rakouské železné 2 haléře, niklové 10 h naší českou mincí, rozmnožené o nové 5 h, takže veškeré druhy peněz republiky Československé jsou již v oběhu.
Dle návrhu bývalého ministra financí dra. Aloise Rašína raženy byly v tomto roce první zlaté, české dukáty v ceně 90 K.Knihovna obce
Po návrhu Jos.Štěpánka, knihovníka obecní knihovny, přenesena tato z jeho hostince v Karlovicích r.1924 9.října do školy přáslavické, kde umístěna v kabinetě. Zábavných spisů čítá 285, poučných 142. Knihovníkem byl ř.uč. Fr. Karban.
Prodej domku
Na jaře 1924 prodala obchodnice Alžb#D50000ěta Konečná v Karlovicích č.1 domek s kramářstvím, trafikou a prodejem láhvového piva Josefu Šrajerovi z Paceřic, sama koupíc si domek na Vyšince v Turnově.
Stavba domků
Na přídělech při silnici od Hořenska ke Karlovicům vystavěli v tomto roce domky: Karel Karela, tesař z Doubravice, Karel Bejr, dělník z Hořenska, Josef Pozdníček, čeledín z pivovaru podskalského, Ant. König, zahradník, na Zavadilce na svém pozemku.
Výživa
Cena obilí v tomto roce trochu vstoupla. Platilo se za 1q žita 160-168 K, pšenice 210 K, ječmene 200 K, ovsa 148 K ( ceny pražské bursy z 3.srpna 1924 ). Cena ostatních poživatin byla ve starých výších.
Počasí
Zima přišla o Štědrém večeru r.1923, kdy byl první velký mráz. Na Boží narození přihnala se prudká sněhová vánice, napadlo sněhu a nastaly kruté mrazy. Místy byly veliké návěje. Tento stav vydržel do konce března, kdy nastalo tání, chladno však bylo i v dubnu. Jaro bylo krásné, teplé, s častými dešti, příhodnými pro vzrůst rostlin. Žně počaly za pěkné pohody. Podzim byl suchý.
Jak byla vyvražděna carská rodina
Bolševici dopravili cara z odlehlého Tobolska do Jekatěrinburku 25.dubna 1918 a vykázali mu k pobytu elegantní dům Ipatěvův. S carem přišla současně carevna a velkokněžna Marie Nikolajevna s menší družinou. V květnu byli sem dopraveni ostatní členové rodiny, následník Alexej a velkokněžny Olga, Taťána a Anastázie.
Krátce po půlnoci 16.července 1918 ( dle úřední zprávy 17.červenec) vnikl Jurovský do komnat obydlených členy carské rodiny, vzbudil je a pravil jim, aby se připravili a následovali ho. Předstíral jim, že musí je odvésti, jelikož ve městě jsou vzpoury. Všichni byli v brzku připraveni, odvedeni však do sklepa. Tu vstoupil Jurovský se sedmi rakouskými Němci a dvěma ze svých přátel, komisaři Jermakovem a Vaganovem, najatými katy črezvyčajky. Medvěděv byl také přítomen. Jurovský pravil k carovi : " Vaši chtěli vás osvoboditi a my jsme nuceni vás usmrtiti". Pozdvihl ihned svůj revolver a vystřelil na cara, který klesl jako bleskem zasažen. To bylo znamení k hromadnému výstřelu. Každý z vrahů měl vyhlédnutou svoji oběť. U většiny zajatých nastala smrt skoro okamžitě, jen Alexej Nikolajevič slabě úpěl, střelil tedy Jurovský po něm ještě jednou. Anastázie Nikolajevna nebyla poraněna a počala křičeti, ale skončila pod ranami vrahů také. Když vraždění dokonáno, komisaři odebrali jim skvosty s krků a rukou, těla naložena do automobilů a zajelo se s nimi na mýtinu. Tu proti nim jela dvoukolka. Byla to žena ze vsi Kopťak se synem a snachou, aby prodali ve městě ryby. Museli se ihned vrátiti a nesměli se obrátiti do zadu. Selka měla dosti času zpozorovati velkou, tmavou hmotu, postupující za jezdcem. Vrátivši se, vypravovala, co viděla. Venkované zvědavi vydali se na zvědy, ale musili se vrátiti, narazivše na hlídky. Mrtvoly byly složeny na zemi, částečně oblečeny. Při tom vypátrali komisaři velké množství klenotů, jež velkokněžny nosily uschovány pod svým šatem. Potom byly mrtvoly rozsekány, složeny na hranice, polity benzínem a zapáleny.
Po tři dny a noci pracovali vrahové za řízení Jurovského, Jermakova a Vaganova na ukrutném svém díle. Ruský lid nesměl zvěděti o usmrcení carské rodiny. A katy zde byli : Jurovský, žid Medvěděv, Nikulin, Jermakov, Vaganov, zlosynové ruští a 7 rakouských Němců. Ve sklepení ,kde se tato strašná tragédie odehrávala bylo německy napsáno : Zde byla zavražděna carská rodina.
Líčení Gilliarda (Francouze), jenž byl učitelem následníka Alexeje.
| Hlavní stránka | Úvod |
Hrobům v dáli
Obětem světové války na Roudném odhalen byl pomník 30.srpna 1925. Po řečech zástupce legionářů, Václava Rýdla, redaktora "Rodného kraje" z Mladé Boleslavi a obecního starosty Jaroslava Valkouna sejmuta rouška s památníku na němž jsou tato jména:
Leopold Kočí 1915 Josef Venclů 1916 Jan Dvořák 1915 Josef Brodský 1917 František Kočí 1916 Jan Šonský 1917 Jan Šulc 1916 Alois Lamač 1917
Jan Damašek nar.1878 Josef Janlů nar.1872 Adolf Kučera nar.1883 Jaroslav Venclů nar.1890
zachována bude povždy vděčná
vzpomínka v rodné obci.
Vláda Švehlova
Vláda Švehlova udržela se i v tomto roce u vesla. President s členy vlády zúčastnil se osobně oslav Husových 6.července 1925, následkem čehož odjel druhý den z Prahy papežský nuncius Marmaggia. Z odjezdu toho vyvodili politické důsledky českoslovanští socialisté a jejich ministr železnic Jiří Stříbrný z vlády.
Úmysly komunistů
Na počátku srpna 1925 objevena v Praze snaha komunistů zavraždit presidenta republiky Tom. Masaryka. Zatčeni proto vůdcové jejich dr.Houser, sekretář strany Jílek a najatý vrah Bedřich Šťastný.
5 koruny kovové
V červenci 1925 dány do oběhu první kovové pětikoruny, staré papírové stahovány. Přijaty byly velmi příznivě.
Pozemek pro stavbu školy
Ve schůzi místní školní rady 20.března 1925 projednána záležitost opatření pozemku pro případ stavby nové školy. M.šk. rada přihlásí se k státnímu pozemkovému úřadu při parcelaci dvora Hořenska o příděl 56 arů pole, jež vymění za pozemek stejné výměry před kostelem přáslavickým Marii Šálkové z Karlovic,č.28, a Karlu Dudkovi z Karlovic,č.3. Pozemek občanů těch byl již r.1914 (tehdy zádušní) inženýrem vyměřen a vyflokován, po převratu však předsedou m.šk.r. při první parcelaci k záboru nepřihlášen. Zároveň jednáno o pronajmutí zádušního palouku před školou pro žákovské hřiště. Oba objekty m.šk.r, však propásla.
Jubilejní dar
Česká spořitelna v Praze věnovala u příležitosti 100 letého trvání tohoto 25.dubna 1925 1.000.000 K k tomu účelu, aby z výtěžku toho věnování uděleny byly každoročně ceny z oboru vědy neb umění. Cena 50.000 K vypisuje se za nevydané hudební dílo velkého rozsahu, druhá cena za dílo z oboru národního hospodářství (finanční vědy.)
+ František Šlechta
František Šlechta, bývalý starosta obce Karlovic, zemřel 1.ledna 1925 na Roudném a pochován v Rovensku.
Prodej domku
Václav Drahoňovský z Roudného č.12, prodal domek s 12 korci poli Janu Pařízkovi z Roudného r.1925, sám koupiv větší živnost za Jičínem, na níž však zůstal mnoho dlužen. V krátkém čase byl nucen ji prodati a přišel o všechno.
František Karban - pensionování
Ku své žádosti dán byl řídící učitel Fr.Karban v Přáslavicích dne 31.srpna 1925 na trvalý odpočinek. Slouživ plných 40 roků, nečekal na vyzvání školních úřadů (reskrikci) a odešel dobrovolně sám. V Přáslavicích působil 19 roků, vykonávaje též funkci kostelní. Byl zde život tichý a spokojený. Co odpočinek zvolil si se svou chotí Adélou a služebnou Růženou Vandrlovou dřívější působiště Doubravici.
Kostel přáslavický - nové píšťaly
Dne 25.února 1925 dodala firma Ženatý - Kunt z Lomnice nad Poplekou do varhan kostela přáslavického nové kovové píšťaly, nákladem 900 K.
Výstava v Turnově
V Turnově pořádána byla krajinská výstava od května do září 1925. Umístěna byla na prostranství u "Sokolovny", Byla plochou malá, ale velmi pěkně uspořádaná. Všeobecně se líbilo oddělení odborné školy turnovské, zlatnictví a kamenářství, kde vystaveny krásné práce profesorů a žáků. Také pavilon klubu turistů v Turnově, v němž byl obraz (diorama 100 m2 veliký), představující pobití Sasíků pod Hrubou Skalou r.1203, malovaný V. Bartoňkem, V.Jansou a K.Maškem, byl četně navštěvován. Dobrého občerstvení dostali žízniví návštěvníci, (třeba i z Radvanovic) v pavilonu sládka Jana Skalického z Podskalí, kde se pil jen jeho černý "nektar". Počasí době výstavní bylo dosti příznivé. Byla jedinou z výstav, poslední dobou pořádaných, jež skončila ziskem okolo 35.000 K.
Starožitnost
Rolník Josef Šlechta na Roudném č.25, zbořil starou,dřevěnou stodolu, aby místo ní vystavěl novou zděnou r.1925. Při kopání základů v hloubce as 1 m přišli dělníci na místo, kde bylo hodně popele a různé kameny, které vyházeli na hromadu. Mezi nimi byl také kámen veliký jako malé korýtko a na něm byl přilepen menší,jako mužská dlaň. Hospodář si myslil, že to jest starý mezník a nevšiml si ho.Teprve, když kámen omokl a menší se od něho oddělil, shledal při bedlivějším prohlížení, že menší kámen dobře přiléhá délkou ku ploše velkého na šířku, neb jsou oba stejně uhlazeny. Kámen jest žula neb rula a pochází z lomu žernovského. Dle odhadu jest to asi velmi starý ruční mlýnek na drcení obilí z dávných dob, kdy lidé bydleli v jamách. Oba kameny byly trochu začouzeny. Stáři jejich odhaduje se přes 2000 let.
Větší kámen jest 42 cm dlouhý, 17 cm široký při vrchní ploše, spodní část jest oválovitá, 11 cm vysoký a horní plochu mírně prohloubenou. Menší kámen jest 20 cm dlouhý, 12 cm široký a as 5 cm vysoký, na okraji slabší a má pro palec a ostatní prsty znatelné důlky.Počasí
Zima byla mírná, skoro bez sněhu, koncem ledna přišlo několik mrazů. Jaro bylo deštivé a teprve v 2. polovici května počasí krásné. Stromy špatně odkvetly a neměly v naší krajině ovoce. Podobné bylo i léto. Žně nastaly za deště a byly časté bouřky. Úroda byla pěkná, ale deštěm a větrem vše lehlo. Žně trvaly dlouho a zrno ve snopkách rostlo. Nebylo snad dne, aby si nesprchlo. Podzim byl též vlhký. O Vánocích pršelo a Libuňka se do Nového roku dvakrát vylila přes silnici u mlýna v Doubravici.
| Hlavní stránka | Úvod |
I. česko - německá vláda
Po rozbití všenárodní koalice vůdci stran sociálistických, kteří odmítali všechny snahy po jejím obnovení a zaujali stanovisko protistátní, ohrožujíce i hospodářské zájmy státu a jeho rozpočet, odhodlala se třetí vláda Švehlova k utvoření vládní většiny povolati 2 Němce : něm. Agrárníka prof. Spinu, jako min. veřejných prací a křest.sociála dra.Mayr-Hartinga, jako min. spravedlnosti. Seskupení této vlády jest jen výsledek frivolní politiky sociálů, kteří by se rádi domohli vlády. Jaké by to bylo potom hospodářství !!
VIII. slet sokolský
VIII. slet všesokolský v Praze, pořádaný ke konci měsíce června 1926, byl radostným a velkým projevem vůle celého Československého národa pro zvětšení rozvoje jeho duchovních a tělesných sil a k uhájení čestného místa, které získal v mezinárodním zápolení.
Oheň
Dne 9.ledna 1926 vyhořel ve Svatoňovicích sešlý, dřevěný domek Václavy Jankové č.26, na jehož místě postavila si stavení kamenné. Zároveň shořela souseda Fr. Fanty blízká stodola, nedávno postavená.
J.Drahoňovský, koupě domu
Josef Drahoňovský, profesor dekorativního umění a rytí ve skle a v drahokamech na umělecko - průmyslové škole v Praze, koupil od starosty Jaroslava Valkouna dům č.38 na Zavadilce.
Provedl řadu sochařských prací v katedrále sv. Víta a portrétů z mramoru. Za vynikající práce rytecké ve skle a v drahokamech dostalo se českému umění uznání v cizině.I. Sýkora, koupě domku
V roce 1926 prodal Václav Hladík z Radvanovic nově postavený domek č. 45 I.Sýkorovi, obchodníku v obilí z Tatobit, který ještě část přistavěl a stavení upravil. S poplatky stál 30.000 K.
Alois Grof, koupě hostince
Josef Brožek na Roudném č.21 prodal svůj zanedbaný hostinec (také kovařil a zahradničil) A. Grofovi, ruskému Čechu, který vše dal do pořádku. Brožek s rodinou odešel do Prahy.
Ferd. Korda, koupě domku
Josef Franěk na Roudném prodal domek č.6 Ferdinandu Kordovi r.1926 a sám koupiv pole " na hrobkách" od Alžběty Konečné, vystavěl si na něm stavení.
Jar.Šmejc, přejet
Odpoledne 16.června 1926, došlo na silnici na Zavadilce k neštěstí, jemuž podlehl Jaroslav Šmejc, žák I.tř. přáslavické školy. Hoch pobíhal po silnici za svou obroučkou a zrovna před rodným č.32 byl automobilem přejet.
Sebevražda
František Semecký, nádražní úředník ze Štěpánovic měl známost s Annou Havrdovou z Blatce. Děvče, sirotek, bylo u sestry a babičky, které ji však nutily ke sňatku s Fr. Domácím z Pelešan. Nepřály jí známosti se Semeckým a ježto ji obě ještě týraly, rozhodla se k sebevraždě. Koupila si brovning a náboje a přemluvila svého milence,by zastřelil nejdříve ji a pak sebe. Stalo se tak 27.září 1926 nedaleko rybníka "hrudky" na Roketnici. Babička a sestra nechtěly aby její věno, as 60.000 K, přišlo do rodiny Semeckých.
Sebevražda
Dne 1.října 1926 skočil před jedoucí vlak v sebevražedném úmyslu kovářský učeň Oldřich Středa z Roudného č.14. Strojvůdce Adolf Černý zpozoroval jej na vzdálenost as 8 m a vlak na "hrobkách" ihned zastavil. Hoch byl vlečen asi 25 m, přičemž mu byla přeražena lebeční kost. Po zastavení vlaku shledal vlakový personál, že dotyčný je již mrtev. Učil se u svého otce a byl snad prací přetížen.
Svévolnost
Manželé Svobodovi na Zavadilce č.25 odešli 22.února 1926 do Turnova a nechali doma synovce Václava Strnada, žáka měš.školy v Rovensku. Ten vzpomněl, že má strýc doma prach, hledal jej až jej našel v komoře. Dal si malou hromádku na stůl a podpálil ji, aby mu to vybuchlo. Od této rány chytil ostatní prach v papírovém kornoutě, který vybuchl prudce, chlapce popálil, vyrazil okna a zapálil pohovku. Na jeho pokřik sběhli se lidé a oheň udusili. Nerozvážný kluk mohl usmrtiti sebe a vypáliti své živitele, kteří byli pojištěni pouze na 3.000 K. František Semecký, nádražní úředník ze Štěpánovic měl známost s Annou Havrdovou z Blatce. Děvče, sirotek, bylo u sestry a babičky, které ji však nutily ke sňatku s Fr. Domácím
Hasící stroj - zdolání požáru chemickým práškem
Hromada kůlů a dřev politých dehtem a benzinem, vzplála velikým plamenem. K nebi valí se sloupy dýmu. Přiskočí muž s ručním hasicím aparátem, spustí jej a stříká oblaka prachu. V 7 vteřinách je po ohni. Rozlitý benzin na ploše 15 m2 uhašen ve 4 vteřinách. Podobně hořící sud dehtu, karbidu uhašen ve 2 vteřinách.
To byl výsledek předvádění nejdokonalejšího hasicího přístroje, system "Total" , k němuž továrna Horákova ve Strašnicích pozvala zástupce úřadů, pojišťoven, obchodu a tisku. Hašení děje se přístrojem, v němž je množství trubek, do nichž přichází plynná kyselina uhličitá, z ocelové láhve, která smísí se s uhličitanem sodným. Rozprašována na požár odnímá ohni kyslík a ochlazuje hořicí látku. Jiný druh "totalu" hasí sněhovými vločkami z kyseliny uhličité těžké, hořicí oleje.Motolice - nákaza dobytka
V roce 1925 upozorňovala zvláštním oběžníkem zemská politická správa v Praze zvěrolékaře v Čechách na velké rozšíření distomatosy v Bavorech, kde onemocnělo na 35.000 kusů skotu, z nichž zahynulo 2.000 kusů, 20.000 ovcí a 1.500 koz. Lacinější nakažený dobytek podloudně přepraven odtud přes hranice do okresu klatovského a nákaza tak přenešena do naší vlasti.
V roce 1926 hlásí se již rozšíření distomatosy s mnoha stran. Tato nemoc vyskytovala se jednotlivě, nynější rozšíření má ráz epidemický. Z důvodu vážného nebezpečí, jež hrozí našim chovům, jest nutno podniknouti veškeré kroky na její zdolání.
Distomatosa, nemoc nazvaná dle cizopasníka - distoma -, česky motolice, byla již známá v X. století. Cizopasník, tuto nemoc způsobující, jest plochý červ, který se vyvinuje v játrách a může ho býti u jednoho zvířete až 3.000. Vyvine obrovské množství vajíček, která výkaly vycházejí ven a koloběh jich počíná znovu. Šíření motolice děje se obyčejně v době pastvy. Nemoc trvá 1 - 6 měsíců. Průběh motolice možno rozděliti na 4 periody. První období, tak zvaná imigrace, zůstává pravidelně nepovšimnuto, ježto poruchy v játrách, způsobené vniknutím mladých motolic, jsou z počátku nepatrné. Teprve ve druhé periodě, periodě chudokrevnosti, která spadá od září do listopadu, jeví se na zvířatech malátnost a viditelné sliznice, hlavně oční, konec nosu, vnitřní stěny ušní a kůže jsou nápadně bledé. Chuti k žrádlu ubývá a povstává vodnatelnost zevně i uvnitř těla. Třetí perioda počíná začátkem ledna, asi tři měsíce po první periodě a vyznačuje se pokročilým zhubnutím, sliznice a kůže jsou bílé, bezbarvé. Vnitřní teplota těla je zvýšena, dech je obtížný a zrychlený, ve výkalech jest drobnohledem zjistiti množství vajíček. Nastává slabost, vysílení pokračuje, vodnatelnosti přibývá. V této době nastává často smrt. Čtvrtá, konečná perioda, v květnu až červnu, jest doba, kdy vycházejí motolice ze zvířete, doba znenáhlého vyléčení, ovšem chorobné zjevy jater se nelepší.
Průběh celé nemoci nebývá delší půl roku. Pobyt motolice v játrech zvířete trvá 3 - 1 rok. Léčení jest dosti nesnadné. Záleží hlavně v tom, že hledíme zvířata vydatným krmením ( ječmenem, ovšem, kukuřicí, bobem, pokrutinami) udržovati při síle, hlavně ke konci pastevní saizony. V některých okresích způsobila nemoc tato velkých škod na hovězím a kozím dobytku.
Mnohem důležitější než léčení nemocných zvířat jest opatření proti šíření cizopasníka. Jeví-li se příznaky pokročilé chudokrevnosti a vodnatelnosti, raději zvíře poraziti.Počasí
Zima byla mírná, jakmile napadl sníh, pršelo do něho a voda z hor zaplavila zdejší krajinu. Též jaro bylo deštivé, neboť se Libuňka rozlila v dobu třikrát. Njevětší zátopa byla 6.června 1926, v době sen, kdy voda vztoupla na 70 cm vysoko. Cestující z Hrubé Skály musili vystupovati od Turnova v Sedmihorkách, směrem od Jičína již v Borku. Posečenou trávu voda někde odnesla, suché kupy na lukách shnily. Místem vynášeli trávu zablácenou z vody, prali ji v potoce a odnášeli na vyšší místa k sušení. Nečistá píce byla také asi příčinou rozšíření motolice mezi dobytkem. Dobrého sena bylo málo. I úroda na polích trpěla mokrem. Na dolinách bylo vymočeno obilí, řepa i brambory. Úroda všeho byla malá. Obilí podražilo, bramborů stál 1 q 100 - 120 K. Mnohý hospodář sklidil sotva 1 pytel bramborů po míře.
Velkých škod nadělala voda v okolí Dol. Bousova, kde strhla silniční most u obce, most na trati a mnohé cesty.
| Hlavní stránka | Úvod |
Volba presidenta
Dne 27.května 1927 zvolen byl profesor Tomáš Masaryk po třetí presidentem republiky Československé. Prázdných lístků bylo o 44 více ( nár.dem.) než roku 1920. Tyto 104 prázdné lístky jspo zamítavé hlasy národních demokratů, četných lidovců a všech ludovců. Volba vykonala se klidně, vyjímaje ojedinělé výkřiky komunistů.
Dobrý zákon
Celá oblast republiky Československé rozděluje se zákonem z r.1927 na 4 zemské správní obvody neboli země. Země ty jsou: česká, moravsko-slezská, slovenská a podkarpatsko-ruská. Pro každou zemi jest zřízen zemský úřad v hlavním městě. V čele zemského úřadu jest president zemský. Vedle zemských úřadů jest v zemi každé zemské zastupitelstvo, které čítá v Čechách 120, na Moravě 60, na Slovensku 54, v Podkarpatské Rusi 18 čl. Z toho jsou voleny občanstvem 2/3, 1/3 jmenuje vláda. Země jsou rozděleny na okresy s okresními úřady, v čele s okresními hejtmany. Tím okresní hejtmanství a okresní výbory sloučeny jsou v jeden úřad. Chystané rozdělení zemí na župy padlo.
Obecní volby
Obecní volby konány byly 16.října 1927, při nichž podána byla v Karlovicích pouze kandidátní listina strany agrární. Volba starosty byla provedena 30.října 1927., jímž zvolen rolník Václav Damašek z Roudného, č.1.
Jan Vaníček - říd.učitel
Na uprázdněné místo řídícího učitele v Přáslavicích podány byly dvě žádosti, bývalého tamějšího učitele Boh.Konůpka, který školu zhaněl, že to je jako "v chlívě" a týden před vypršením konkursní lhůty žádost vzal zpět a Jana Vaníčka, učitele z Huntířova, okresu Semilského, který místo definitivně obdržel a 1.září 1926 službu v Přáslavicích nastoupil.
Parcelace
Parcelace panských pozemků domkařům a malorolníkům dokončena v tomto roce. Jednotlivé příděly měly býti zaplaceny polovinou hned při přejímání, zbytek o Novém roce. Velkostatek nabídl k rozdělení 42 ha půdy, mnohý přihlášeného podílu se však zřekl. O "hrobka", kde brán drobný štěrk na cesty žádala obec Hnanice, přiděleny budou snad obci karlovické.
Angrova stezka
V Sedmihorkách konala se 26.května 1927 slavnost otevření "Angrovy stezky" z Valdštýna do Sedmihorek. Pořadatelem byl Turistický klub v Turnově, odkud průvod vyšel. Stezka pojmenována po zasloužilém řediteli panství skalského Leopoldu Angrovi. Táhne se "skalním městem" a bývalou cestou "pašeráckou".
Zabita bleskem
Na Volavci okopávala Anna Votrubcová a Josefa Válková, starší ženské, koncem května 1927 brambory. Když se strhla bouře, odešly na mez, kde Votrubcová si dala motyku vedle sebe, Válková ji nechala na poli. V tom udeřil blesk přímo do Votrubcové a zabil ji, Válková byla jenom omráčena a v krátké době se uzdravila.
Utonul
Dne 12.července 1927 šel Zbyněk Linhart, 17 letý syn ředitele "Červeného kříže", bytem v Doubravici, se společností na procházku k Troskám. Na cestě zastavili se u rybníka "hrudky", že se vykoupají. Linhart při koupání plul dále pro rozkvétající lekníny, dostal asi křeč (měl srdeční vadu) a utonul. Z přítomných pánů neodvážil se nikdo mu pomoci. Pochován byl v Praze.
Let přes oceán
Američané Chamberlin s Levinem přeletěli ocean atlantický, přistáli v Paříži, letěli na Berlín, Vídeň a 23.června 1927 přistáli v Praze.
Pomník padlým
V sousedství "Sokolovny" byl 30. června 1927 slavnostně odhalen pomník padlým občanům turnovským ve světové válce, umělecké dílo J.Drahoňovského, profesora vyšší průmyslové školy v Praze. Svým originálním námětem budil pozornost všeho občanstva. Představuje dvě ženské, matku s dcerou, bolest opuštění s blahým očekáváním životního štěstí. Matka drží v ruce polní helmici, zdobenou vavřínem. Sousoší, odlité v kovu firmou Anýž v Praze, stojí na vysokém podstavci, na němž je dvouverší prof. Jos.Šimáka :
Já vše jsem dala v oběť
na bojišti,
ty dcerko Svobody, jdi šťastně v život příští.
Slavnostní řečník plukovník Medek Rud. vytkl především, že jde o vzpomínku velké doby, v níž národ těžce platil krví lepší budoucnost svých příštích pokolení. V boji za svobodu i v cizích službách umírali naši bratři. Nechť nikdy se nevrátí časy, by národ náš musil za cizí zájmy jíti do boje proti vlastním bratřím.
Bouře dělnické
Obžalovaní tři hakenkreuzleři, že zastřelili za vycházky sociálních demokratů muže a hocha, byli vídeňským soudem osvobozeni. Tento nález překvapil všeobecně, jako jiné rozsudky poroty vídeňské v poslední době. Dělníci a zaměstnanci města Vídně demonstrovali proti osvobozujícímu rozsudku a táhli ve velkých masách k justičnímu paláci, do kterého vnikli, spisy z oken vyházeli a palác podpálili 15.července 1927. Hasiči nebyli ani k hašení připuštěni. Dvě redakce německých časopisů byly demolovány. Praví se, že jest 83 mrtvých a 1000 raněných. Bouře byly vyvolány ruskými bolševiky. Zničeno tam bylo mnoho důležitých soudních spisů českých z dob Rakouska.
Vražda
Dne 13.října 1927 vypukl požár domku obchodníka hadry Jaroslava Šonského v Rovensku. Stavení bylo za chvíli v plamenech a když konečně hasičům podařilo se vniknouti na půdu domku, nalezli tam beztvárnou hmotu, která zvláštním způsobem hořela. Hasiči zprvu se domnívali, že to je pařez a vrhli na předmět proud vody a oheň udusili. Jaké však bylo jejich překvapení, když seznali, že hmota je vlastně zbytek ohořelého člověka. O svém příšerném nálezu uvědomili ihned četnictvo, které zjistilo, že jde o švagra a zetě Šonského, J. Potočku. Protože bylo obecně známo, že Šonských žili se zetěm ve stálém nepřátelství, bylo usuzováno, že jde tu patrně o zločin. Na místo dostavila se komise a lékaři zjistili, že nešťastný muž byl nejprve zardousen a pak vtažen na půdu, kde byl založeným požárem upálen. Vrah chtěl svůj zločin také ukrýti tím, že své oběti uvázal na krk smyčku, aby se zdálo, že Potočka zemřel sebevraždou. Protože však smyčka nebyla utažena, bylo jisto, že provaz byl mu dán na krk po smrti. Při pitvě bylo dále zjištěno, že v plicích jsou červené tečky, které se objevují při smrti zaškrcením. Dalším vyšetřováním bylo zjištěno, že Šonských otec Jaroslav a 2 synové, Bohuslav a Josef i se svou matkou vyhrožovali Potočkovi smrtí již dávno a že dokonce Šonská, Potočkova tchýně chtěla svého zetě zavražditi nožem. Zevrubnou prohlídkou domku Šonských nalezeno bylo ve chlévě místo, kde byl Potočka patrně zavražděn. Byla tu kaluž krve a několik věcí zavražděného. Starý Šonský má vyraženo několik zubů a udává, že mu je vyrazila kráva při vyvádění z chléva. Avšak jest tu doměnka, že zuby mu byly vyraženy ve smrtelném zápase s Potočkou. U Šonských nalezeny byly i peníze, patrně majetek Potočkův, o jejichž původu nemohou Šonských ničeho říci. Proto je tu důvodné podezření, že nešťastný Potočka byl tchánem a švakry zavražděn a pak upálen. Ohněm by Šonských neutrpěli žádné škody, ježto domek měli pojištěný.
Všichni Šonských byli zatčeni a dopraveni do vazby v Turnově. Dcera Anna, žena Potočkova, doznala, že jejího muže zabil její otec Jaroslav Šonský a že mu při tom pomáhali bratři Josef a Bohuslav. Na základě verdiktu poroty v Mladé Boleslavi odsouzeni byli : otec Jaroslav Šonský na 12 roků, Bohuslav na 4 roky a Josef na 3 roky. Matka i obě dcery byly osvobozeny.Převod Vltavy
Dosavadní řečiště Vltavy tvořilo v Praze od Štvanice až k Pelc-Tyrolce silně vydutý oblouk u holešovického pivovaru. Ing. Schvarzer přeložil řečiště na stranu Holešovic, oblouk se tím zkrátil ze 4 km na 3, nové řečiště jest i užší než staré, 150m proti 220m. Nové, získané rozsáhlé a proti zátopám zajištěné území, zužitkuje se pro dopravu vodní a železniční. Úpravou Vltavy na Maninách dán jest základ k regulaci a asanaci Karlína, Libně i Holešovic. Náklad činil 21 mil, zasypání a úprava starého řečiště vyžadovati bude také 20 mil. Kč.
Kombucha
V roce 1926 a 1927 rozšířilo se užívání "kombuchy" mezi lidem. Praví se, že ji přinesli do Čech ruští legionáři. Skutečná kombucha je v Japonsku hojně užívaný čaj, připravený z mořské řasy "kombu". Této skutečné řasy u nás není a liší se zdejší kombucha od japonské asi tak, jako zkyslé pivo od dobrého. Zárodek řasy dá se do láhve a naleje se na ni zvařený čaj, po 3 nedělích se sleje a pije. Jest chuti nakyslé. Léčivých účinků nemá. Obchodníci nabízeli již i prášek kombuchy za drahé peníze, stála část "bobry" s tekutinou 40K. Bylo proto prodávání této řasy úředně zakázáno. Někomu náramně chutná, nechť se výrobou její dále baví. V láhvi vypadá řasa jako škrobové škraloupy.
Stavba
František Soukup, zedník v Radvánovicích č.5, zbořil starý dřevěný domek a vystavěl na témž místě zděný.
Počasí
Zima v tomto roce byla obstojná. Časem přišly mrazy, chladno trvalo do března. Jaro i léto byly teplé a příhodné pro vzrůst obilí a ovoce, příjemné pro hospodáře i výletníky. Žně konaly se za pěkného počasí. Podzim byl mírný a suchý, kterýž čas trval skoro až do Vánoc, kdy přišly tuhé mrazy. Obilí podrželo ceny, pouze brambory poklesly, 1q platil se 40 - 50 K. Cena ostatních potravin zůstala na stejné výši.
| Hlavní stránka | Úvod |
10 leté jubileum
Již 10 roků trvá naše svoboda. 10 roků těžkých začátků, překážek a osudných nejistot. Po deseti letech převratu je však náš stát upevněn a zabezpečen. Oslavme toto výročí důstojně a radostně navzdory všem nepřátelům. Vzpomínajíce tohoto důležitého mezníku v historii našeho národa, připomeňme si, že jsme občany mladého státu nejen se všemi právy, ale i povinnostmi a že máme podle sil svých přispěti k úplnému dobudování naší samostatnosti a k jeho zabezpečení, aby celková stavba jeho odpovídala skutečně čistému jménu Československého národa.
Za 10 letí toto vydány byly v oboru sociální politiky tyto zákony :
1.) Zákon o podpoře v nezaměstnanosti, kterýž prodlužován do konce 1925 2.) Zákon o osmihodinové době pracovní ( to byl nejdůležitější u sociálistů), vydán 19.pros.1918 3.) Zákon o pozemkové reformě 4.) Zákon o podpoře invalidů 5.) Zákon o podpoře v nezaměstnanosti (tak zvaný gentský systém) 6.) Zákon o ochraně nájemníků V parlamentě projednává se v roce 1928 zákon o dělnickém pensijním pojištění, po němž přijde na řadu předloha nemocenská.
Oslava - hudební festival
Jubilejní slavnosti počaly v Praze hudebním festivalem 7.-9. dubna, jejž pořádaly pěvecké obce Československa s výstavou a sjezdem. Všichni pěvci, jichž bylo kol 5000, vedeni byli heslem :
" Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti"
Slavnosti zemědělců
Slavnosti zemědělského lidu odbývaly se 17.května 1928. při nichž položen na Hradčanech základní kámen k pomníku "Přemysla Oráče." Konáno bylo 7 táborů, na kterých složena tato přísaha věrnosti naší republice: "Přísaháme při památce svých předků, přisaháme při své rodné hroudě, přísaháme za sebe i za svůj celý rod, že své vlasti, Československé republice zůstaneme věrni do posledního dechu."
Výstavy
Též na oslavu republiky otevřena byla v Brně 26.května 1928 výstava soudobé kultury v Československu. Ukončena byla14.října a dosáhla návštěvy 2.700 000 osob. O podzimním veletrhu pražském vystaveno bylo 20 obrazů "Slovanské epopeje" od Alfonse Muchy, který od r.1910 na nich pracoval za podpory amerického boháče Charles R. Grane. Jest to vlastně dílo " Slované v obrazích".
Fidlovačka
Osvětový okresní sbor v Turnově sehrál 5.srpna t.r. v přírodě v Sedmihorkách Tylovu "Fidlovačku", při které poprvé zpívána byla naše hymna "Kde domov můj". Návštěva byla as 4.000 diváků.
Prodaná nevěsta
K oslavě 10.výročí naší republiky přispělo nemálo skvělé provedení "Prodané nevěsty" 26.října 1928 v Paříži a její rozhlas rádiem, jenž vysílán byl do polovic evropských stanic, takže operu poslouchala skoro celá Evropa.
Na Hradě
Pan president při slavnostní audienci v neděli 28.října 1928 na Hradě pražském přednesl poselství k předsedům Národního shromáždění a k ministrům, jehož jádrem bylo, že vybudovali jsme stát, který požívá důvěry za hranicemi a co nejdůležitější - důvěry nás samých; po této zkoušce můžeme klidně pokračovati ve své tvůrčí práci.
Pochod vojska
Jádrem oslavy byl úchvatný průvod našeho vojska, který v 8 hodin dopoledne vyšel z vinohradských ulic vedením náčelníka hlavního štábu generálem Syrovým. 48 praporů pěších pluků, hraničářského praporu, pluku ženijního, 3 korouhve dělostřelců a 2 pluky jízdy s hudbami prošlo městem Prahou. Za vojskem kráčeli Sokolové se 100 prapory, studenstvo, školní mládež, skauti. Při pochodu tom pokoušeli se komunisté rušiti jubilejní slavnosti urážejícími výkřiky, byli však lidem rozjařeným na místě ztrestáni.
Osvětlení
Před 28.říjnem i po něm do 31.října osvětlovány bývaly večer všechny vynikající budovy elektrickými reflektory, takže Praha zářila v pohádkové kráse.
Také škola v Přáslavicích a místní spolky v obci oslavily přiměřeným způsobem 10.výročí naší samostatnosti.
Nejen svátek, ale den vítězství národních snah zanechal v lidu českém desátý výroční den svobody.Jubilejní 5-ti a 10-ti K.
Na oslavu 10-letého trvání státu raženy byly v Kremnici jubilejní stříbrné 5-ti a 10-ti K Též jubilejní známky byly vydány.
Jubilejní dům Kampeličky
Záloženský spolek v Radvanovicích vystavěl na oslavu 10-letého trvání naší svobody a 20-letého trvání spolku pro Kampeličku v Radvanovicích vlastní budovu, již provedl J.Kovář stavitel v Turnově. Náklad činil 300.000 K.
Riegrův pomník
Pod protektorátem Národní rady Československé a min. školství a národní osvěty dra Milána Hodžy odhalen byl v neděli 8.července v Semilech pomník dru Frant.Lad.Riegrovi. Hlavní řečník poslanec dr.K.Kramář vylíčil všecko působení jeho v našem národě, na českém sněmu i na říšské radě vídenské, připomněl, že založil "Svatobor" k podporování českých spisovatelů, pro Julia Grégra časopis "Národní Listy", byl také předsedou "Ústřední Matice Školské". Rieger s Palackým byli v Moskvě, kde byli přijati carem. Při hostině na počest slovanských hostů pořádané, pronesl Rieger přípitek na smíření Rusů s Poláky, což nepříjemně na Rusy působilo. Zemřel r.1903 a pochován na posvátnem Vyšehradě.
Městská rada v Semilech sestávající z sociálistů a komunistů, slavnosti odhalení pomníku se nezúčastnila.Riegrova chata
Klub turistů v Turnově na oslavu 40-letého trvání otevřel 24.června 1928 na Kozákově na památku vůdce národa Fr.L.Riegra - Riegrovu chatu, výstavnou a útulnou restauraci pro výletníky.
Pozemková reforma
Zákonodárstvím republiky upravena byla reforma pozemková, směřující k zrušení velkostatků a tím k posílení malého, středního stavu zemědělského, k zvýšení lesní držby státní, k posílení chudého venkovského slovenského a karpatoruského lidu, k zmírnění emigrace. Pracováno bylo na ní přes 3 roky.
V tomto období přípravném proveden byl výkup pachtů dlouhodobých (101.119 ha), příděl vnuceného pachtu (141.172 ha), příděl půdy stavební a rozptýlené (15.613 ha). Pachty dlouhodobé provedeny byly z 80% na půdě zabrané, vnucený pacht byl po 6 letech likvidován a dostal se držitelům přídělů do vlastnictví.
Po vybudování zákonodárství zahájen byl příděl definitivní. Postihuje 1873 vlastníky zabraného majetku pozemkového, který má celkem výměry:
| půdy zemědělské | 1.278.549 ha |
| půdy lesní, vodní | 2.741.620 ha |
| celkem | 4.020.169 ha |
|
Z této
výměry bylo do 1.ledna 1928 zabráno:
|
|
| půdy zemědělské | 1.077.141 ha |
| půdy lesní, vodní | 1.040.371 ha |
| celkem | 2.117.512 ha, tj. 52% veškeré půdy zabrané |
Výměra tato rozděluje se do 2 skupin. První zahrňuje půdu, která se dostala novým nabyvatelům prodejem z volné ruky se schválením Státního pozemkového úřadu. Tato skupina nabyla půdy:
| půdy zemědělské | 751.999 ha |
| půdy lesní, vodní | 493.897 ha |
| celkem | 1.245.896 ha, tj. 31% |
Půdu tuto dostali drobní a střední zemědělci ze 4/5, 1/5 připadá na zbytkové statky (1532) o výměře 134.697 ha.
Nabyvatelů půdy jest dle odhadu asi půl milionu v 7.000 kat. obcí. Druhá skupina zpracované půdy jest ona, která ponechána vlastníkům. Dle zákona záborového §11. má každý vlastník právo ponechati si 500 ha.
Zbývá ještě provésti reformu lesní. Nabývají proto zvláštního významu slova presidentova: "Pozemková reforma jest vedle převratu největším činem nové republiky, jest dovršením a vlastním činem převratu".Vražda
Dne 12.února 1928 vylovena byla v náhonu u elektrárny Votrubcovy v Turnově zřízencem V.Šťastným mrtvola mladé, statné ženy, v níž zjištěny 36-letá Františka Linková, rozená Horáčková z Radvanovic č.8, manželka kočího z Hnanic V.Linky.
Linka odešel se ženou do Turnova podívat se na děti, odtud šli do Dolánek, že tam je prý muzika, žena totiž ráda tancovala. Tam muzika nebyla, vrátili se tedy zpět, nešli však ke kasárnám, kde bylo světlo, ale dali se farářstvím. Šli s kopce dolů a když zábradlí podél cesty končilo, popošel Linka napřed, aby do ženy blížící se k Jizeře, pěstmi obou rukou mohl strčiti. Tato padajíc, zvolala "Véno", načež se voda nad ní zavřela. On popadnuv hůl na zemi ležící, spěchal domů. Matka její nechtěla dovoliti dceři, by si Linku brala, varovala ho, že je slabomyslná, neposlechla. Věno 4000 K utratili brzo po svatbě, podíl 5000 K po smrti matčině zase za 2 léta. Po třídenním zapírání se Linka ke skutku soudci Bělohradskému přiznal. Počátkem května 1928 byl porotou v Ml.Boleslavi odsouzen Linka na 5 let do žaláře.Nová hostinec
Josef Valenta, řezník v Doubravici, zboural starý, přízemní domek 20.února 1928 a vystavěl nový, slušný hostinec, který 17.března byl již pod střechou.
Prodej hostince
V dubnu 1928 prodal Alois Grus na Roudném hostinec č.21 Karlu Valentovi z Volavce za 100.000 K. Nový majitel zařídil si také obchod ve smíšeném zboží.
Úmrtí
Na Zavadilce v č.35, zemřel 26.června 1928 František Šonský. Jako chlapec chodil za otce na robotu, jíž měl otec, baráčník v Nouzově, ročně 12 dní, viděl její zrušení roku 1848. Sloužil co dělník, potom jako šafář na panství hruboskalském. Dožil se po převratu parcelace velkostatku svých bývalých "milostpánů". Lehce vyběhl každou neděli do kostelíčka na Skálu. Dosáhl 92 roků.
Zvýšení silnice
Mnoho let domáhali se obyvatelé Doubravice zvýšení silnice od Zavadilky ke mlýnu doubravickému. V době tání sněhu neb za stálých dešťů zastavovala se voda na lukách a zaplavila je. Kanály u silnice byly úzké a částečně i zbořené a nestačily k odtoku tak mnoho vody. Každým rokem, r.1926 docela třikrát, šla voda přes silnici, mnohdy 10-30 cm vysoko, při čemž všechen štěrk ze silnice odnesla na luka. Lidé se brodili vodou neb se dávali přenášet. V říjnu 1928 přikročeno okr. správním výborem ke zvýšení silnice místy o 20-60 cm, při čemž kanály rozšířeny a zvýšeny. Náklad na opravu činil 130.000 K s 7% srážkou. Stavbu prováděl Fr.Kobosil stavitel z Turnova.
Zázračné dítě
Dne 24.října 1928 byl v Turnově Emerich Ivančo, 5-ti letý synek dráteníka ze Slovenska. Dítě 10-leté těžko ovládá 4 základní způsoby početní a tento pětiletý Slovák provádí tyto početní příklady rychle a správně. Dospělý člověk nespočítá zpaměti 976 x 28, nepřevede 12 nebo 25 let na dny a minuty a hodiny, Ivančo docela lehce. I který den připadl n.př. na 16.března, 5.července, 26.prosince r.1927 uhodl. Snadno přečetl číslo 425.078.339.275,431.624.
Vražda a sebevražda
Jan Hladík, 19-letý tovaryš řeznický z Roudného, č.51, udělal si známost s děvčetem 17-letým z Lomnice n.P.. Rodiče jeho tomu nepřáli a rozmlouvali mu to, aby počkal na takové věci, až bude starší. Na konci října odešel z Turnova, kde pracoval, i děvče z domova zmizelo a marně je po několik neděl hledali. Teprve ku konci listopadu našli je oba zastřelené v háji u lomu nedaleko Lomnice ve stavu pokročilého rozkladu. Pochovali je v Lomnici. Co se rodiče mladíka nastarali, aby mu připravili lepší živobytí, majíce jej jediného, a on svou umíněností způsobil jim takový zármutek.
Albánská vražda v Praze
V Praze konala se 30.listopadu 1928 porota s Bebi Algiviadhem, který 14.října t.r. zasrřelil v kavárně "Passage" albánského vyslance Cenu Bega. K porotě dostavil se také bratr zastřeleného vyslance Gani Beg se sluhou mrtvého bratra, Zya Vuciternou. Za výslechu Bebi Algiviadha vystřelil na něj sluha několik ran z revolveru a usmrtil jej, poraniv zároveň italského žurnalistu. Jest to již třetí albánská vražda v Praze. Cena Beg propagoval myšlénku "Balkán národům balkánským". Itálie usilovala o získání Albánie. Nedávno se bratr Ceny Bega prohlásil králem Albánie, přijav jméno Zogu I.
Správní reforma
Podle zákona z r.1927 vstupuje v platnost v celé republice dnem 1.prosince 1928 správní reforma. Původně bylo úmyslem vlády rozděliti země na několik žup, jelikož zřizení jich stálo by veliké náklady, mnohé župy by byly převahou německé, kde byl český živel utiskován, upuštěno od této reformy a zaveden systém zemí. Zemské správní výbory a zemská politická správa spojeny v jeden zemský úřad, okresní správní komise a okresní politická správa v okresní úřad.
Výsledky voleb do okresního a zemského zastupitelstva v Karlovicích 2.prosince 1928
| Polit.strany |
Republik.
|
Živnosten.
|
Nár.demok.
|
Lidová.
|
Nár.soc.
|
Soc.dem.
|
Komun.
|
| Do okresu: |
190
|
15
|
5
|
17
|
97
|
25
|
6
|
| Do země: |
180
|
17
|
9
|
15
|
106
|
21
|
7
|
Celkový výsledek voleb do okresů a země 2.prosince 1928
| Polit.strany |
Republik.
|
Živnosten
|
Nár.dem.
|
Lidová.
|
Nár.soc.
|
Soc.dem.
|
Komun.
|
| Do okresu: |
6.529
|
2.138
|
1.379
|
2.175
|
6.088
|
3.584
|
1.464
|
| Do země: |
466.500
|
162.231
|
199.735
|
246.273
|
519.280
|
419.943
|
422.535
|
Jubilejní soutěž obilní
Ministerstvo zemědělství oznámilo v květnu 1927 v denním tisku předběžně zemědělské veřejnosti, že se rozhodlo oslaviti 10-leté trvání republiky řadou soutěží a výstav, které by jasně ukázaly vyspělost zemědělské výroby a její hospodářský význam pro celý stát.
Soutěž rozdělena byla na dvě kategorie. V 1.kat. soutěžili hospodáři, kteří mají přes 20 ha pšeničné a ovesní kultury a přihlásiti musí k soutěži nejméně 1 ha oseté půdy, v 2.kat. jsou rolníci, mající do 20 ha orné půdy a přihlásiti nutno nejméně 1 ha osiva.
V celostátní soutěži nejvyššího výnosu z 1 ha v 1.kat. pro pšenici byla 1.cena 20.000K, nejnižší 16 cen po 1000K, v 2.kat. 1.cena 15.000K a 16 cen po 1000K. Mimo to uděleny budou 3 premie za nejvyšší výnos hektarový v 1 kat. po 10.000K, ,ve 2.kat. po 5.000K, za nejlepší docílenou jakost pšenice a ovsa dány budou 3 jakostní ceny po 6.000,5.000 a 4.000 K.
K soutěži pšeničné přihlášeno bylo celkem 595 soutěžitelů, z toho připadá na Čechy 428, na Moravu 142, na Slovensko 15, na Podkarpatskou Rus 10. Na soutěž ovesnou přihlášeno bylo 480 hospodářů, na Čechy připadá 363, na Moravu 109, na Slovensko 1, na Podkarpatskou Rus 5.
1.nejvyšší cenu za hektarový výnos 1. kategorie po 10.000K obdržel Frant. Rataj, Engelsdorf, Frýdlant, Čechy, na pšenici i oves. Též 1.cena v soutěži celostátní na pšenici i oves po 20.000K byla mu přiřknuta.
Z okresu turnovského přihlásili se Frant. Šonský z Karlovic, č.8, a Oldřich Novotný ze Čtveřína, který přihlášku odvolal.
Dne 13.srpna o 6-té hodině ranní přijeli do Karlovic předseda komise učitel Bohumil Bystrý z Hodkovic, Frant.Tomáš, rolník z Nudvojovic, jakožto člen komise dostavil se Jaroslav Valkoun z Radvanovic. O 7. hodině odměřeno na poli při louce 10 arů pšenice, ta posečena a navázalo se jí 8 mandel, 1 snop i s pohrabinami. Od 9 1/2 do 12 hodin byla vymlácena na žentouru, vyčištěna na mlýnku. Čisté pšenice naváženo 4.41q, zadiny 15.3kg, což odpovídá výnosu z 1 ha 45.63q. Výsledek soutěže byl, že obdržel Frant. Šonský cenu 2.000K a diplom.
15.prosince 1928 vlastnoruční podpis František ŠonskýCena obilí
Cena obilí koncem roku 1928 dle pražské plodinové bursy:
|
1q
|
pšenice české |
180-195 K
|
1q
|
pšen.mouky české |
300-315 K
|
|
1q
|
žita |
172-175 K
|
1q
|
hrachu Viktoria |
390-450 K
|
|
1q
|
ječmene |
175-180 K
|
1q
|
hrachu zeleného |
410-430 K
|
|
1q
|
ovsa |
170 K
|
1q
|
vikve |
190-200 K
|
|
1q
|
kukuřice |
150-167 K
|
1q
|
sena |
100-110 K
|
|
1q
|
bramborů |
38-42 K
|
1q
|
slámy dlouhé |
48-67 K
|
Počasí
Zima nastala v prosinci 1927. Sněhu napadlo málo, ten ve dne roztál, v noci zase umrzlo, takže silnice i cesty byly samý led. To trvalo do března. Velikonoce 8. dubna byly slunečné, po nich nastalo studené, sychravé počasí. Jaro i léto bylo suché a teplé. Trochu větší déšť přišel 29. července, kdy trochu namoklo. Většinou bylo ale sucho a hospodáři (zvláště malí) naříkali na nedostatek krmiva, neb jetely a louky zasýchaly. Úroda obilí byla však pěkná a dala hojně zrna. Toliko zelí v mnoha krajinách se neurodilo a 1q hlávek stál 160K. Podzim byl obstojný. V noci z 2. na 3.listopad přišla bouře a místem napadlo velkých krup.
Kritický rok
Rok 1928 byl nešťastný. 26. února vypukl požár v biografu v Mariagu u Benátek, kde mnoho lidí a dětí bylo ušlapáno, 14.dubna bylo velké zemětřesení v Bulharsku, 19.května ukradena byla v Národním museu v Praze sbírka drahocenných skvostů, 27.května stihlo krajinu na Malé a Velké Úpě prudkým přívalem a krupobitím, 10.září srazily se vlaky u Zaječí nedaleko Břeclavi - bylo 23 mrtvých a mnoha raněných, 23.září shořelo dřevěné divadlo v Madridě, 9.října sesul se šestipatrový, betonový dům v Praze - z trosek vytaženo bylo asi 46 mrtvých a 5 těžce raněných. Mimo to udála se četná neštěstí automobilů,autobusů, létadel. K tomu přičísti 2 vraždy v obci .
| Hlavní stránka | Úvod |
Velmi krutá zima
Velmi krutá zima. Velké mrazy nastaly v polovině prosince 1928. Mrzlo do Vánoc i po celý leden, při tom napadla spousta sněhu. V měsíci únoru dostoupily mrazy největší síly, neboť u nás byla nejnižší teplota - 34 oC dle meteorologické stanice v Karlovicích. U Českých Budějovic - 42 oC, což byla nejnižší teplota od roku 1776, tedy za 153 roky. Často svítívalo slunce za velkého mrazu. Ještě druhého března byl mráz -29 oC a teprve nyní nastalo mírnější počasí. Sněhu bylo mnoho a zmrzlého, neb celou zimu nepršelo a netálo. Na velkých řekách učiněna byla všecka opatření pro případ náhlého tání, neb led na nich byl velmi silný a země na 1 m zmrzlá, takže by vody ani nepřijala. Led i sníh tály při oteplení pomalu, že potoky a řeky mohly pojmouti povstalou vodu. Pravdivé jest pořekadlo: Mnoho sněhu, málo vody. Země se ovšem vodou nenapojila, i řeky byly prázdné a následek toho byl, že již na jaře v některých krajích měli nedostatek vody.
Krutými mrazy pomrzlo ovocné stromoví, zvláště v dolinách, jako třešně, jabloně, švestky a ořechy. Také jisté druhy lesních jehličnatých stromů, zvané duglasky, zhynuly. Mnoho růží, jež nebyly přikryty aspoň sněhem, také pomrzlo. I včely trpěly úplavicí, nemohše z úle po 4 měsíce vylétnouti. V lese zhynulo mnoho zvěře a ptactva, kteréž přilétalo až ke stavení. U zahradníka Ant. Königa na Zavadilce zobal párek bažantů se slepicemi a s nimi sedal v kurníku. Málo kdo byl připraven na tak krutou zimu, nezásobil se topivem, o které nastala v únoru velká nouze, zejména ve městech. Každý dychtivě očekával již oteplení, příchod jara.Kronika krutých zim
Od počátku roku 1400 až do konce 19.století bylo zaznamenáno krutých zim jako byla letošní celkem 34. Nejvíce těchto zim bylo ve století 15. a 16., nejméně v 19.století. Od roku 1600 - 1700 bylo krutých zim pouze 6, od r. 1700 - 1800 bylo jich 7. Století 19. mělo kruté zimy r.1829-30, 1879-80, 1890-91, 1894-95. Ve století 20. jest letošní krutá zima první.
Velkokníže Nikolaj Nikolajevič
V noci z 6.ledna 1929 zemřel v Antibes na francouzské Riviéře ve věku 73 let velkokníže Nikolaj Nikolajevič, vrchní velitel ruských armád v Karpatech za světové války. K jeho jménu upínala se všecka naděje potlačovaných národů slovanských. Žel, zrada Suchomlinova vrazila nůž do zad samých vojsk ruských ve chvíli největšího napjetí sil. Ruská armáda octla se náhle bez munice, bez zásob před tváří dobře vyzbrojeného nepřítele. Suchomlinov zaplatil svůj zločin odchodem z ministerstva války, ale následky jeho zločinu byly ohromné. Velkokníže byl nucen s armádou ustoupiti z Karpat, vzdáti se velitelství a převzíti velení vojsk na Kavkaze.
Vzpomínka na světovou válku
Sedíce jednou v neděli za války na počátku října r.1915 v hostinci " u Štěpánků" v Karlovicích, kde byl Fr. Chabera, důchodní z Hořenska, Jos. Roubíček, starší i mladý, rolníci, V. Ďaďourek rolník ze Svatoňovic, Frant.Šonský a jeho bratr Pepíček, rolníci z Karlovic, pisatel této kroniky a několik občanů ze vsi, rozmlouvalo se o válce. Právě velkokníže Nikolaj Nikolajevič vítězně postupoval do Uher a počítalo se, že za několik dní bude ve Vídni, která se tehdy na rychlo opevňovala. Tu vmísil se do řeči Pepíček Šonský a povídá: "Kdyby Rusové do našeho posvícení (mělo být za tři neděle) přitáhli k nám do Čech, napekli bychom jim 2 pece koláčů". Roku 1916 zemřel, nedočkav se našeho osvobození.
Jest s podivením, že mnohé výroky nedostaly se četnictvu, neb někdy zle kritisovaly se tehdejší poměry Rakouska.Nová vláda
Dnem 1.února 1929 zproštěn byl dr. Ant.Švehla úřadu předsedy vlády pro svou churavost. Novým premierem stal se dosavadní min.nár.obrany Frant. Udržal.
Pro neshody mezi stranami vypsány byly nové volby, které se konaly 27.října 1929.Výsledek jejich v obci Karlovice byl tento :
|
Do sněmovny
|
Do senátu
|
||
| 1.komunisté |
1
|
1.komunisté |
1
|
| 8.nár.sociálisté |
97
|
3.němečtí agr. |
1
|
| 10.soc.demokraté |
34
|
8.nár.sociálisté |
92
|
| 12.liga |
7
|
10.soc.demokraté |
30
|
| 13.nár.demokraté |
5
|
12.liga |
5
|
| 14.lidová strana |
9
|
13.nár.demokraté |
5
|
| 15.republ.strana |
231
|
14.lidová strana |
7
|
| 16.živnost. strana |
12
|
15.republ.strana |
217
|
|
|
16.živnost. strana |
11
|
|
| Neplatných lístků - 11 | Neplatné lístky - 4 | ||
11.vláda republiky Československé utvořena byla po 5 nedělích, počátkem prosince 1929, do níž pojati národní sociálisté a sociální demokraté, takto: Republikáni: Fr.Udržal - předseda , dr.Viškovský - min.nár.obr., Staněk - min.pošt, Bradáč - min.zemědělství, Juraj Slávik - min.vnitra, sociální demokraté: dr.Dérer - min.školství a národní osvěty, dr.Meissner - min.spravedlnosti, Bechyně - min.zásobování, národní sociálisté: dr.Beneš - min.zahraničí, lidovci: inž.Dostálek - veř.práce, dr.Šrámek - unifikace, Mlčoch - min.železnic, něm.soc.dem.: dr.Czech - min.sociální péče, něm.agr.: dr Spina - zdravotnictví.
Nová vláda Udržalova má za sebou početně velikou majoritu v parlamentě. Patří k ní 46 posl. repub. strany, 39 č.soc.demokratů, 32 nár.sociál., 25 lidovců, 14 nár.demokr., 12 živnost.strany, 21 něm.soc.dem., 16 něm.agrárníků.Papežský stát
Papežský stát vyvinul se v 1.polovici 11.století v Malé Asii, v Římě v 2.polovici. Již za papeže Řehoře Velkého ( 590-614) patřilo církvi 23 držebností v knihách pozemkových zapsaných, z těch 13 v Itálii. Vliv a moc papežství v Itálii vzrostly za Řehoře II. (715-731), kdy vlivem franckého krále "z boží milosti" Pipina Krátkého byl papež uznán za politického panovníka a země jeho za samostatný stát. Po velkých bojích byl znovu zřízen za Inocence III. (1198-1216), zřízena inkvisice a učiněn nezávislý na říší německé. R. 1798 proměnili Francouzi Řím na republiku a papeže uvěznili. Ale roku 1801 římský stát papěži vrácen , zvětšen o některá města. Roku 1803 přivtělil si papežský stát Napoleon i s Římem, r. 1815 papeži opět vrácen. Dějiny papežského státu nevyvíjely se ovšem tak hladce. "Vůní Říma je zápach krve" napsal historik tohoto města Keim. Konec bojů o papežský stát nastal 20.září 1870, kdy si jej přivlastnila sjednocená Itálie za vůdce Garibaldiho. Papež nemaje vojska, zabojoval si prokletím a exkomunikací všech těch, kdož způsobili ponížení církve a ztrátu državy. Skoro 60 let hledána příležitost, jak by papežové vyvázli ze zajetí, do něhož je uvrhla prudkost Pia IX. Cestu tu naznačil předseda italského ministerstva Mussolini již r. 1921 a dne 11.února 1929 papežský stát obnoven. Má 44 ha rozlohy s 523 obyvatali, již patří 11 národnostem. Má své peníze zlaté 20 liry a stříbrné 5 liry, svou poštu, svou diplomacii.
Vatikán uznal sjednocenou Itálii s hlavním městem Římem. Itálie obnovila papežský stát.Úmrtí
Dne 10.března 1929 zemřela v Karlovicích, č.8, rolnice Barbora Šonská. Manžel její zemřel v mladých letech ona sama vedla hospodářství do zletilosti syna Františka. V pozdním stáří oslepla a po delším utrpení zemřela u věku 81 roků.
Rodinná tragedie
V Turnově odehrála se v neděli 31.března 1929 smutná rodinná událost. Dcera místoředitele turnovské pošty p.Václavů provdala se před časem za zubního technika J.Studničku. Sama byla také techničkou a tak se svým manželem provozovali zubní praxi v Mariánských Horách u Mor. Ostravy. Žili ve shodě a nelze chápati, že došlo k takové katastrofě. Zdá se však, že byli to rodiče, kteří nepřáli sňatku a na nichž Studnička vykonal svou pomstu.
Manželka Studničkova letošního roku podrobila se v Nové Pace operaci a po ní žila u rodičů. A jak se praví, nechtěli rodiče svou dceru k manželi více pustiti. Studnička to patrně věděl a rozhodl se, že pro ženu do Turnova pojede. Z jiné strany se zase tvrdí, že Studnička podezříval ženu z nevěry a domníval se, když nechce jíti do jeho domácnosti, že k tomu má tyto důvody.
Studnička, jak zjištěno, byl v sobotu v Praze, kde si koupil 2 browningy a do Turnova přijel s jedním detektivem pražského ústavu. V bytě tchána musilo dojíti k velikému výstupu, přičemž pojednou Studnička vytáhl browning a vypálil na svou ženu. Když skácela se k zemi, obráti revolver na tchána a vypálil na něho dvě rány. Tchýně vidouc, že Studnička má v úmyslu postříleti celou rodinu, vyskočila oknem. Studnička pak vpálil si kuli do spánku a byl okamžitě mrtev.
Stav zraněné ženy Studničkovy je velmi vážný a byla dopravena do mladoboleslavské nemocnice. Otec zranění podlehl. Pochováni byli do společného hrobu. Případ tento vyvolal v Turnově pochopitelné vzrušení.+ Maršál Ferd. Foch
Vítěz ve světové válce, maršál Ferdinand Foch , zemřel 20.března 1929 . Narodil se 2.října 1851 v Tarbes v Pyrenejích, vychován ve Valentine, později v jesuitské koleji v Mettách. V roce 1870 bojoval jako dobrovolník ve válce francouzsko - německé. Byl profesorem válečné školy, kde vznikly jeho spisy "Zásady války" a "Vedení války". Později jmenován velitelem armádního sboru.
Při vypuknutí světové války vedl si tak skvělým způsobem, že byl generálem Joffrem ustanoven velitelem armády na Marně. V r. 1917 stal se šéfem generálního štábu. Po vítězství na Marně stal se maršálem. Dne 8.listopadu 1918 diktoval Německu podmínky příměří. V květnu 1923 navštívil maršál F.Foch Československo.Vlastizrada
Po odletu létadla na kbelském letišti do Drážďan 30.května r.1929 o půl 18. hodině spatřil v revisní síni celní odbočky rešpicient finanční stráže Alois Nun zapomenutou aktovku. Při zjišťování obsahu seznalo se, že má velkou cenu, neboť šlo o důležité vojenské listiny. Aktovka náležela kapitánu československého vojska Jaroslavu Faloutovi, který si pro ni z Drážďan přijel autem. Byl zatčen a vyšetřován. Jezdil na cizí "pas Friedlander" již delší dobu do Saska. Dne 1.července t.r. odsouzen byl vojenským soudem Jar.Falout na základě zákona na ochranu republiky a zločinem podvodu k těžkému žaláři na 19 let, zostřenému samovazbou v 1. a 6. měsíci každého roku, postem jednou měsíčně a 28.září tmavou komorou.
Otevření kampeličky
Spořitelní a záložní spolek pro Radvanovice a okolí pořádal dne 2.června 1929 slavnost otevření jubilejního domu Kampeličky. Slavnostní proslov měl inž. Ferdinand Klindera, starosta "Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze". Zprávu o činnosti spolku podal starosta spolku Jaroslav Valkoun, z jehož pojednání uvádím toto:
Vklady do konce listopadu 1928 dostoupily výše 3,263.260´66 K, které patří 635 vkladatelům. Čistý zisk dle závěrky za rok 1928 činí 22.863 K 27h. Náklad na stavbu vlastní budovy dostoupil výše 300.000 K.
Na oslavu 10 - ti letého trvání našeho státu usneslo se představenstvo spolku poděliti všecky školní dítky ze svého obvodu, pokud neobdržely již vkladní knížky r.1927, vkladními knížkami na částku 10 K. Poděleno celkem 147 dítek nákladem 1.911 K. V příštích letech již pravidelně podělovány budou dítky vkladními knížkami při svém vstupu do obecných škol v Přáslavicích, Doubravici a Rovensku. Kromě tohoto daru, tak jako každoročně, přispěla Kampelička obecním knihovnám v Karlovicích, Hrubé Skále a Hnanicích po 500 K, lidové hospodářské škole v Rovensku 200K. Českému Ráji jest Kampelička svépomocí.Krupobití - smršť
Parný a dusný den ve čtvrtek 4.července 1929 (v 11 hodin bylo 27,5 °C dle meteor. stanice v Karlovicích) dával tušiti něčemu hroznému. Bylo ticho, úplné bezvětří a veliké dusno. Okolo 5.hodiny odpoledne se zamračilo a v dáli bylo slyšeti hřmění. Náhle strhl se hrozný vítr, přihnala se bouře a s ní krupobití s prudkým lijákem. Velikých škod naděláno v Táboře, kde byla právě krajinská výstava, v Hradci Králové vyhozeny byly vozy vlaku s kolejí a zničeny velké plochy lesa.
Sem přihnala se bouře od Mladé Boleslavi a zasáhla všecku krajinu až po Kozákov. Ve zdejší obci prudkost větru a krup částečně zasáhla Radvanovice, Roudný, více Štěpánovice, nejvíce postiženo bylo Rovensko. Zde konaly kroupy se smrští "Boží dopuštění". Kusy ledu, velikosti jablka padaly na střechy, rozbité tašky a břidlice padaly se střech, stromy se lámaly a velikou prudkostí tloukly do oken. Lidé nevěděli, co se děje a leckde schovali se pod postel. Doškové střechy kroupám a smršti vzdorovaly. V naší krajině padaly kroupy r.1874, méně 1876.
Nezemědělcům, postiženým krupobitím, povoleno Zemským úřadem v okresu turnovském 30.000 K, z toho obci rovenské dáno 13.000 K.Zvonek Nová Ves
V květnu r.1929 usnesli se občané Nové Vsi Fr.Šíma, hostinský, Václav Vaníček, zedník, Karel Karela, tesař, Jos.Fanta, klempíř a Fr.Pozdníček postaviti v nové části osady zvonek, ježto důchod nechtěl dovoliti zvonit mrtvým víry československé. Zvonek ulitý firmou Josef Šidlikovský v Lomnici n./Popelkou vážil 28,90kg a stál 1452 K. Dobročinnými dary sešlo se 1046 K , obec mašovská dala 200 K a při slavnosti odevzdání zvonku veřejnosti 7.července 1929 sebráno přes 1000 K. Zvonek postaven na pozemku Fr.Pozdníčka, k tomu účelu darovaném.
Staročeská chalupa
Viktor Epstein, obchodník kožemi v Turnově, vystavěl na pozemku, zakoupeném od Jos.Slavíka v Nové Vsi, staročeskou dřevěnou chalupu č.23, již opatřil také starodávným nábytkem. Stavba stála kolem 50.000 K , zařízení vnitřku také tolik.
Zvonek Svatoňovice
Občané svatoňovičtí pořídili společným nákladem zvonek u firmy Jos.Šidlikovský v Lomnici n./Pop. a zavěsili jej do vížky hasičské kůlny. Posvětil jej děkan turnovský Eduard Richta za asistence dvou kněží 14.července 1929. Náklad činil 1511.60 K.
Velkostatek Hrubá Skála
Hrabě Jan Aehrenthal ujal se jako majitel velkostatku Hrubé Skály 7.srpna 1925.
Úředníci na panství r. 1929 byli:
| Leopold Anger, lesní rada, co ředitel v Podháji |
| Josef Bubák, důchodní |
| Václav Černý, lesní adjunkt |
| Frant.Kruh, geometr a lesní správce na Pelešanech |
| Jarosl. Šperlink, lesní v Kvítkovicích |
| Frant. Jungnikl, lesní na Troskovicích |
| Josef Pranšpergl, hospod.správce v Hořensku |
| Frant. Klas, správce cihelny v Nudvojovicích |
Roku 1929 zrušena fořtovna na Bukovině, odkud lesní správce Edvard Špilar přestěhoval se na Pelešany, odkud v březnu odešel na panství svého švagra Janečka do Solnice u Náchoda. Zrušeny také hájenky na Podháji, Radči, u sv.Františka, v Troskovicích.
Rada Leopold Anger
Rada Leopold Anger podnikl od 7.července do 10. srpna 1929 exkursi do jižního Švédska a Norska jako delegát "Ústřední jednoty československého lesnictví". Dojmy z cesty přednesl 20.prosince 1929 ve schůzi "Klubu turistů" v Turnově a 30.března 1930 ve schůzi "Ústřední jednoty českosl. lesnictva" a "klubu turistů" v Jičíně. Obě přednášky doprovázeny byly světelnými obrazy severských zemí. Československá Akademie Zemědělská vydala jeho pojednání " O způsobech těžby lesního steliva a škodlivosti těžení steliva hrabánkového ze stanoviska praktického lesníka
Vrchní lesní rada Leopold Anger (1875 - 1947)
Leopold Anger se narodil dne 23.dubna v Pelešanech či v Pelešanské myslivně u Turnova v rodině známého lesníka. Měl staršího bratra Jindřicha (12.4.1873 - 17.7.1921) a dvě sestry Marii a Hermínu.
Byl z rodu proslulého staletou tradicí lesníků. Děd Josef (1799 Hora svatého Šebestiána - 4.11.1866 Lipany - působil jako revírník na velkostatku Pardubice a Zbraslav. Otec Leopold (7.5.1837 Lipany - 29.9.1915 ? Hořensko) vystudoval reálku a poslouchal ve školním roce 1855/56 celkem deset přednášek u věhlasného lesníka- novátora Christopha Liebicha na pražské stavovské polytechnice. Leopold Anger starší působil na velkostatku Zbraslav a Sychrov a od 1.1.1858 na velkostatku Hrubá Skála postupně jako adjunkt, nadlesní, přednosta lesní správy, lesmistr (1895) a jeho ředitel.
Leopold Anger junior studoval nejprve nižší reálku v blízkém Jičíně, kvintu pak na vyšší reálce v České Lípě -školu nedokončil. Odešel na předepsanou dvouletou lesnickou praxi na neznámé místo (Hrubá Skála ?) a po ní do prestižního vyššího lesnického ústavu v Bělé pod Bezdězem, aby jako jeho bratr Jindřich pokračoval v lesnické tradici svého rodu.
V r. 1895 dvouletá studia ukončil a působil po krátkou dobu jako lesní příručí čili adjunkt u lesního úřadu v Kyšperku. Zřejmě na počátku r.1896 vstoupil L.Anger jako lesní praktikant do služeb bosensko-hercegovinské lesní správy v Sarajevě. Po ročním působení na jihu se vrátil do Čech, kde 1.ledna 1897 přijal místo lesního asistenta na velkém lesním majetku Hořovice. A velkostatku nakonec působil v různých funkcích téměř 25 let. Na jaře 1917 nastoupil jako lesmistr a přednosta lesního úřadu v Hořovicích.
L.Anger vyjednával po smrti svého bratra Jindřicha dne 17.7.1921 s Leopoldem Lobkowiczem, soudem určeným generálním plnomocníkem za nezletilého vlastníka velkostatku Jana Lexu Aehrenthala, o tom, že přestoupí na velkostatek Hrubá Skála na místo lesmistra, vedoucího lesního úředníka a ředitele velkostatku.
Již jako vyzrálý lesník s bohatými zkušenostmi přešel Leopold Anger v říjnu 1921 na velkostatek Hrubá Skála. Tak se stalo, že rod Angerů působil ve službách hruboskalského velkostatku od 1.ledna 1858, tedy po dobu takřka 75 let.
O Jindřichu Angrovi se uvádí, že byl vynikající lesní geometr ve službách hruboskalského velkostatku od r.1899, po té vedoucí nadlesní a od r.1921 lesmistr a ředitel. Na bojištích první světové války se sice pohyboval jako důstojník, ale vrátil se s podlomeným zdravím a po krátkém působení ve funkci vrcholného úředníka zemřel.
V r.1935 vlastník hruboskalského velkostatku jmenoval L.Angra vrchním lesním radou. Záhy na to, k 1.lednu 1936, však Anger odešel na vlastní žádost na odpočinek a odstěhoval se do Turnova. Jeho nástupcem se stal na místě přednosty velkostatkové správy Josef Bubák a na místě přednosty lesního úřadu s titulem nadlesního František Kruh.
L.Anger zemřel po delší nemoci a po činorodém životě - na Květnou neděli dne 30.března 1947 ráno v Turnově ve věku nedožitých 72 let, jako poslední ratolest starobylého a lesům vždy věrného rodu Angerů.
Pozn.: Doplnil 5.1.2002 - ing.Bohuslav Havrda
( Literatura : Gustav Novotný, Sborník Z Českého ráje a Podkrkonoší, , 1999 , svazek 12 str.93 - 95, str.96,97,115)
Vojenská cvičení
Ve dnech 12. - 14.srpna 1929 konána byla vojenská cvičení v okolí Turnova a Železného Brodu, jichž činnost podporována byla létadly, jež kroužila v okolí Kozákova.
Tisíciletá památka založení Českého státu
Letos 28. září 1929 připadá 1000 letá památka smrti svatého Václava, k jehož poctě zahájeny byly slavnosti 22.září 1929 vystavením "Korunovačních klenotů", totiž České koruny Svatováclavské, žezla, říšského jablka a meče v nové síni chrámu sv.Víta. Dvakráte vracela se "Česká koruna" z ciziny do vlasti. Po prvé ve dnech 4. - 9. srpna 1791, po druhé ve dnech 28. a 29. srpna 1867, kdy ji z Vídně přivezl do Prahy publicista Karel Sladkovský přes Moravu. Výstavu klenotů navštívilo mnoho tisíc lidu.
V sobotu 27.září o 18 hodině večer prof.dr.Bohumil Němec promluvil před shromážděným lidem u soch sv.Václava v Praze. Jádro jeho řeči jest toto:
Zítra tomu bude 1000 let, co za časného jitra ve dveřích chrámových v Boleslavi Staré vykrvácel mladý kníže Václav. Záhy vyrůstá v něm přední národní hrdina, bojovník za státní samostatnost, symbol českého, svobodného státu. V těžkých dobách utíká se náš k němu lid ve svých tužbách, prose " Utěš smutné, zažeň vše zlé". Modlitba "Nedej zahynouti nám i budoucím" stává se modlitbou všeho národa. Karel IV., slavné paměti, ztělesnil tento symbol sv.Václava, jako ochránce Českého státu a jeho samostatnosti v koruně Svatováclavské. Památce zakladatele České samostatnosti, knížeti Václavu Svatému, provolejme třikrát "Sláva".
Slavnost zakončena byla zapěním státních hymen. Večer proveden byl skvělý ohňostroj, po jehož dobu bylo velké osvětlení celé Prahy.
V neděli 28.září 1929 v 9 hodin dopoledne bylo slavnostní otevření dostavěného chrámu sv.Víta. O 1 hodině byla slavnostní mše k sv.Václavu, při níž ozdobena lebka sv.Václava zlatou náčelenkou. Odpoledne přenešeny sv. ostatky do chrámu sv.Petra a Pavla na Vyšehrad k veřejnému uctění, 29.září vráceny na Hradčany.
K slavnosti zavítali z Francie starosta města Paříže d´Andigne, náměstek starosty města Varšavy Borzecki, starosta města Kodaně Bülov, starosta města Záhřebu dr.Srkulj, Bukurešti Dobresou. Přišli i lužičtí Srbové a vzdálení našinci z Ameriky.
Na oslavu milenea raženy byly v mincovně v Kremnici 4 druhy dukátů s letopočtem 929 - 1929 a dány do oběhu prvé stříbrné 5-ti K.Požár
Josefu Damaškovi na Roudném, č.37, vyhořelo 19.března 1929 domovní, dřevěné stavení, Václavu Damaškovi, starostovi, č.1, chlévy a kůlny. Oba hospodářové vystavěli si ještě téhož roku potřebná stavení z cihel.
Prodej
Jan Horák z Karlovic, č.21, prodal domek Josefu Vaníčkovi ze Štěpánovic, sám koupiv stavení bývalé staré cihelny v Nové Vsi, č.22.
Úmrtí
V pondělí 21.října 1929 zemřel po dlouhé nemoci inženýr Jaroslav Horáček z Radvánovic č.11. Věnoval se studiu mlékařství, při čemž podryl si své zdraví. Stár byl 29 roků.
Dne 26.prosince 1929 zemřel po krátké nemoci na Zavadilce č.34, řídící učitel Josef Skrbek, stár 72 roky. Působil dlouhá léta v Poniklé na Jilemnicku. Zpopelněn v Liberci. Také včelařil.Meteorologická stanice
V roce 1925 zřízena v Karlovicích č.8, u Frant.Šonského ml., agrometeorologická stanice III.řádu. Opatřena byla maximominimálním teploměrem, systém Sit, vlhkoměrem a dešťoměrem. S pozorováním počato 1.září 1925. Měsíčně podávají se zprávy o poměrech tepelných, o vlhkosti, o síle větru, o srážkách, o promrznutí půdy. Zakoupen aneroid k měření tlaku vzduchu a opatřena Vildova korouhev k měření směru a síly větru. V roce 1927 dodána stanici souprava psychometru ( suchý a vlhký teploměr staniční ).
Zlatá měna
Československá republika chystá se ke "zlaté měně" jako k poslednímu kroku, kterým by stanula na vrcholku svého měnového vývoje. První náš ministr financí dr.Alois Rašín, s prozíravostí státníka a národního hospodáře, včasnou odlukou od společné měny rakousko-uherské 26.února 1919, dal původ k měně československé. Dne 28.listopadu 1929 zavedeny v naší republice "zlatá měna". Koruna zůstává jednotkou měny a je rovna 44,58 miligramům ryzího zlata. Národní banka je povinna udržovati kurs korunových bankovek na této úrovni. Dosud byl kurs 100 Kč = 2.96 až 3.3 amerického dolaru. Podle zákonitého poměru raziti se budou pouze zlaté Kč 100, (hřivny) z 900 dílů zlata a 100 mědi. Zavedení zlaté měny neznamená pro běžný život náš naprosto žádné změny a bylo potřebí u nás také z důvodů mezinárodních, jelikož bez něho nemohlo by býti Československo účastno na bance pro vyrovnání mezinárodních platů, vzniklých za války světové.
Dvůr Hořensko
Koncem r.1928 odstěhoval se ze dvora Hořenska nájemce Josef Zelený. Aby ušel dvůr záboru, pronajali jej páni na dobu 12 let, praví se za 65.000 K ročně. Zelený byl dobrým hospodářem. Brzy koupil si sám pěkný dvůr v Krpech za 1.300 000 K, kde hospodařil, Hořensko ponechávaje na starost své paní. Ta však byla na dělný lid přísná, až hrubá, takže často v době největší práce jí dělníci odešli. Proto stávalo se, že zůstalo na poli posekané jetelové semínko, brambory, zelenina a i otava na lukách. V r.1928, ač bylo většinou sucho, svozila s pole vlhké obilí, zvláště ječmen, které se zkazilo. Případ tento byl příčinou, že Zelený nájem dvora pustil za odbytné 50.000 K a 100 m3 dříví. Dvůr převzal velkostatek.
Počasí
Jaro i léto bylo teplé a suché. Toliko 4.července řádně namoklo. Žně pro hospodáře byly velmi příhodné. Malí zemědělci naříkali na nedostatek píce, ježto jetele a louky zasýchaly. I podzim byl příjemný. Ovoce bylo málo, jablka zakrnělá.
| Hlavní stránka | Úvod |
Narozeniny pana presidenta
Letos 7.března připadly 80. narozeniny pana presidenta. Jest to zjev vzácný, by ten, kterého osud určil k naplnění věcí pro národ náš, dočkal se 80 let v plné síle životní. Jeh dílo v národě nese známky osvoboditelské, jež možno shrnouti ve větu: Mravnost ve všem, lásku ke všem a pravdu nade vše.
Vláda naše povolila panu presidentovi dar 20 mil.K. Mezi mnohými dary dostal album, ve kterém na pergamenových listech jsou namalovány znaky všech států s podpisy vyslanců, jež jsou u nás letos zastoupeny. Album je opatřeno vazbou, zlatem a turnovskými karneoly ozdobenou. Datum narození a roku jubilejního provedeno jest ve zlatě v rámci modrých lazurinů.
Zákonem z 21.února 1930 mají se do zdi sněmovny vytesati slova:
Tomáš Gar. Masaryk zasloužil se o stát.
Válečné dluhy
Náš italský dluh od 1. ledna 1924 byl smluven na 191 mil. lir , jež se splatí ve 37 letech po 20 mil. K. Dluh francouzský stanoven na 120 mil. franků za to, co jsme obdrželi přímo z Francie a 378 mil. fr. za naše legie v Sibiři. Dluh ten zredukoval se na 260 mil. fr. tj. 340 mil. K a splatí se po 10 mil. v 50 letech. Spojeným Státům Severoamerickým dluhujeme 115 mil. dolarů, z těch 17 mil. za sibiřské legie, ostatek jest za potraviny a zboží r. 1919 a 1920.
Skutečná suma, kterou nás stála účast ve světové válce, činí s liberačním (za osvobození) poplatkem kolem 2 miliard K.Umřel slavný básník
Náš nejslavnější historický spisovatel a spolutvůrce naší samostatnosti Alois Jirásek tiše zesnul 12. března 1930, překročiv 78 roků. Vylíčil dobu husitskou dvěma trilogiemi "Mezi proudy" a "Bratrstvem", romány "Proti všem" a "Husitským králem". Pobělohorský útisk našeho národa podal ve chmurném, ale mohutném románu "Temnu", jehož skrytý vzdor symbolisoval "v Psohlavcích" a který doplnil několika půvabnými obrázky z rokoka, jako "Skaláci", "Poklad". Doba probuzenská vypsána jest v románu "František Ladislav Věk" a v povídce "Filosofská historie". Také v tvorbě dramatické napsal krásná díla, jako: Jan Žižka, Jan Hus, Emigranti, Lucerna, Magdaléna Rettigová.
V těžkých dobách světové války byl první z spisovatelů, který podepsal památné "Prohlášení" z 13.dubna 1918 v Praze a lidu přednesl.
Celému národu patřil, celý národ želí jeho ztráty.
Zrychlené vlaky
Na trati Turnov - Jičín - Hradec Králové budou od 15.února 1930 jezditi přímé, zrychlené vlaky osobní. Tím velmi získá spojení severu s východem.
Nález uhlí
Na pozemku katastrální obce Bezděčín u Hodkovic bylo zkušebnými vrty nalezeno uhlí 30.března 1930, jehož výhřevnost jest 6.600 kalorií. Na využitkování jeho tvoří se společnost za vedení J. Kořenáče, který je majitelem výhradních kutisk.
Úmrt
Na Zavadilce v Radvanovicích zemřel 25. května 1930 Otokar Novotný (nar. 20.5.1907), knihař, syn Františka Novotného, pekaře, č.28.
Výstava skla
V Železném Brodě otevřena byla 8. června 1930 výstava československého skla a bižuterie, spojena s krajinskou výstavou pojizerských krojů. Přední místo na výstavě zaujímá české sklo, jehož výroba za několik století se zdokonalila nejen po stránce technické, ale i umělecké. Byla slabě navštívena a skončila dosti značným deficitem.
Nový Svět - sklárny
Letos připadá 300 - letá památka založení Harrachovských skláren v Novém Světě v Krkonoších. V nich dal shotoviti jeden z vlastenců v Jilemnici, Frant. Poličanský, učitel, r. 1837 Josefu Jungmannovi, z radosti nad dokončením III. dílu jeho "Naučného Slovníku" pohár z křišťálového skla, na jehož pásce byl nápis:
Vlasti miláčku, Mladoni drahý! Ctí Tebe vroucně Čechie vděčná.Fr. Bílek - def. říd. učitel
Na uprázdněné místo řídícího učitele v Doubravici byl zemskou šk. Radou ustanoven Bohuslav Konůpek, ř.uč. v Ostré, bývalý učitel v Přáslavicích, ale místa se vzdal obávaje sporů se s občany, kteří byli rozhodně proti němu. Uprázdněné místo obdržel Frant. Bílek, zatímní říd. učitel v Doubravici, 26. června 1930.
+ Josef Holán, říd. učitel
Po dlouhé, trapné nemoci, raněn byv r. 1925, zemřel ve Svatoňovicích 4. července 1930 Josef Holán, bývalý řídící učitel v Nepolisech na Bydžovsku. Pensi trávil zde, kde pronajala choť jeho Anna, rozená Vrabcová, živnost nezletilého synovce Zdeňka Vrabce, č.5.
+ Josef Hejduk, řed. m. školy
V Turnově zemřel po delší nemoci Josef Hejduk, ředitel měšt. Školy. Byl činným ve zpěváckém spolku a v učňovské besídce. Prvním působištěm jeho byly Přáslavice. Zpopelněn byl v Liberci a popel jeho, choti Alžběty, rozené Vrabcové a dcery Boženy, učitelky, uloženy jsou na hřbitově v Přáslavicích.
Autobus se zřítil
V neděli odpoledne 17. srpna 1930 jel z Vrchlabí k Špindlerovu mlýnu od pražského poledního rychlíku hojně obsazený státní poštovní autobus. Asi 10 km od Vrchlabí, asi při vyhýbání, dostal se autobus příliš na levý kraj silnice, vyrazil ochrannou traversu, spadl do Labe, které je právě rozvodněné a na tomto místě dosti hluboké a převrátil se koly vzhůru. Z cestujících se toliko 3 zachránili, 7 bylo zabito.
Letecké neštěstí
Strašlivá letecká katastrofa udála se 22. srpna 1930, kdy zřítilo se velkolétadlo státní linie cestou do Bratislavy za rozpoutané prudké bouře a liáku na střechu domku v Bedřichově a vzňalo se. Zničení jeho vyžádalo si 9 mrtvých a 2 raněné.
Obžinky
Agrární dorost obce Karlovic pořádal 24. srpna 1930 obžinky, jichž průvod vyšel ze statku Jaroslava Valkouna v Radvanovicích. Napřed jela koňmo selská jízda, za nimi šli ženci a žnečky s kosami a cepy, na to následovaly alegorické vozy. Průvod ubíral se do zahradní mídtnosti na Roudném, kde konány různé zábavy a tančena slovenská beseda. Část čistého zisku dána na pořízení jeviště v hostinci Valentově na Roudném, kde hrány budou dorostem divadelní kusy. Účast občanstva byla četná. Pořadateli obžinek byli agrární dorostenci.
Nové zvonky
Nové zvonky pro kostel hruboskalský pořízeny byly péčí faráře Tomáše Strupka. Zvonky ulila firma R.Manoušek v Brně r.1930. Slavnost svěcení konala se 31. srpna 1930 za krásného počasí a hojného účastenství lidu. Větší, vážící 100 kg, nese nápis: "Svatý Josefe, patrone náš, zachovej nám naši víru". Menší "Marie", vážící 83 kg, má nápis: "Přimlouvěj se za nás královno míru". Stály 6.344 K , jež sebrány kostelními sbírkami a subvencí ministerstva školství a národní osvěty 3.000 K.
+ Jan Damašek
Na Roudném zemřel 12. září 1930 Jan Damašek, č.33, stár 91 rok. Večer ještě hovořil, ulehnuv, přál si úpravu polštářů od vnučky i od snachy, v noci pak tiše usnul. Až do své smrti doufal, že vrátí se mu syn Jan ze zajetí ze Samarkandu v asijském Rusku, odkud za světové války dostal poslední psaní.
Ohně
Dne 18. září 1930 v 10. hodin večer vypukl v chalupě Fr. Kozáka ve Hnanicích, č.12., oheň, který zničil celou budovu. Ve stodole měl již vymláceno 35 q čistého obilí. Pojištěn byl pouze na 14.000 K. Praví se, že příbuzný, který tam pracoval, upozornil hospodyni, že cítí, přišet z venku, kouř, ta ho však odbyla, by nestrašil hospodáře. Stavení toto, náležející jeho dědu Jiřímu Dolánskému, vyhořelo již as před roky 30, kdy uhořel ve stáji kůň.
V noci o 1 hodině 20.září 1930 vyhořela stodola zbytkového statku na Hrubé Skále, jehož nájemcem byli Hugo a Viktor Dostálové, hospodářští úředníci z Moravy, část měl Karel Trakal z Doubravice. Oba byli částečně pojištěny. Plamen byl veliký, neboť to bylo stavení staré, postavené ze silných trámů.Nová reálka v Turnově
Za slavnostních dnů 20. a 21. září 1930 odevzdána byla nová, rozsáhlá budova státní reálky v Turnově svému účelu. Celkový náklad činil 4,268.951 K, okresní správní komise přispěla částkou 1 1 mil.
Stavební ruch
Josef Šlechta, rolník na Roudném, čís.25, zbořiv staré, dřevěné stavení, vystavěl na témž místě zděné.
František Tomeš, elektrotechnik u firmy Tomeš v Turnově, vystavěl na zakoupeném pozemku od obce zděné stavení č. 48, při silnici v Radvanovicích.
Počátkem prosince 1930 koupil Jan Drahoňovský, tesař z Radvanovic, dům u nádraží v Radvanovicích, č. 39.,od Jos. Hanzla, filiálka Chmelova uzenářství v Praze, za 76. 000 K. Nový majitel stavení dostaví a zařídí v něm kupecký krám. Brzo po převratě vystavěl toto číslo Jos. Rudolf, maje za manželku Augustu Frydrychovou z mlýna doubravického, nákladem 100.000 K, neboť materiál a práce byly velmi drahé. Měli zde také kramářství, dobře se jim vedlo, nepočítali však a o vše přišli.Elektrisace
Občané osady Roudného a Radvanovic založili r.1925 elektrárenské družstvo, jež počalo r.1929 prováděti elektrisaci. Základní kapitál činil 54.000 K od obce, jež získala s povolením státu z poplatků kol 30% z prodaných živností, od Kampeličky dostali 10.000 K, státní subvence slíbena ve výši 83.500 K. Stavba dokončena r.1930 a 5.února počalo se poprvé svítiti. Obec Karlovice povolila 9.000 K na veřejné osvětlení. Na zavedení tohoto osvětlení nebylo třeba zvýšiti obecní přirážky.
Velkostatek Hr.Skála
Výměra celého panství Hrubé Skály před pozemkovou reformou:
| Lesní půda | 2758.2971 ha |
| Zemědělská půda | 1615.7700 ha |
| Celkem | 4374.0671 ha |
Z toho zbývá po pozemkové reformě :
| Lesní půda | 2758.2971 ha |
| Zemědělská půda | 277.3856 ha |
| Celkem | 3035.6827 ha |
Státní pozemkový úřad nepřevzal v přejímací ceně žádná patronátní práva a břemena. Přejímací cena pozemků činí 1.831.770,02 K. Z toho má 150.000 K vyloučeno býti na povinnosti patronátní, majitel Jan Aehrenthal na to však nepřistoupil.
Okresní soud v Turnově r.1930.Sčítání lidu
Dle něho mají osady:
| Osada |
Domov.čísel
|
Obyvatel
|
| Roudný |
1 - 52
|
218
|
| Radvanovice |
1 - 47
|
192
|
| Svatoňovice |
1 - 28
|
126
|
| Karlovice |
1 - 31
|
147
|
| Obec Karlovice čítá |
158 domov.čísel
|
683
|
Oproti sčítání lidu 16.února 1921 jeví se úbytek v tomto roce o 24 osoby. Sčítacím komisařem byl Jan Pařízek z Roudného.
Přáslavická škola
Škola Přáslavice ve školním roce 1930-31 má v I. třídě 51 dítě, ve II. tř. 40 dětí . Celkem 91 dětí. Poklesem žáků pobočka odpadla.
Těžké zranění
Před svátky vánočními r.1930 jeli na vozíku do Turnova Linka, König, a sl.Stáňa Brusáková z Hrubé Skály, která řídila koně. Na Vyšince se koně splašili, vytrhli se jí z ruky, ( jeden byl nově koupený) a uháněli po silnici. Tou jdoucí paní Alžběta Konečná bytem na Vyšince, bývalá hostinská a kramářka v Karlovicích, uhnula se do příkopu, povoz ale právě v to místo vjel, porazil ji, při čemž jí zlomena byla pravá ruka na dvou místech, levá v jednom. V zastoupení Zdeňka Hejduka, advokáta v Praze ( jejího synovce) domáhá se na majiteli povozu J. Brusákovi bolestného 60.000 K.
Ohromná pokuta
Před krajským soudem v Olomouci ocitl se 13. ledna 1930 pro různé trestní činy majitel zprostředkovací realitní kanceláře J.Schubert z Velkých Losin. Při prohlídce jeho trestního listu se zjistilo, že byl posledně trestán r.1922 v Německu, kde mu byla pro přestupek lístku zbroj. uložena pokuta 10.000 mil. německých marek, kterou hravě zaplatil, neb se platilo za 100 marek našich 2.50 K. Od té doby cítil se milionářem, což ho přivedlo na lavici obžalovaných.
Lud.Vacátko
Malíř- agrárníkem. Roku 1926 přidělen byl malíři koní Ludvíku Vacátkovi zbytkový statek na Hrubé Skále, sám ponechav Pozemkovému úřadu chalupu u Českých Budějovic. Od té doby nastaly ve dvoře hádky a soudy, nejprve s čeledí, potom s nájemci.
Tragédie rod.Svobodovy
V květnu r.1929 dal se 45 letý povozník Josef Svobod v Turnově přemluviti agenty, prodal dům a odstěhoval se s rodinou do Paraguay v Jižní Americe. Na počátku července 1930 došel od Lhotáka, turnovského rodáka, který má farmu v sousedství Svobody, do Turnova dopis z Ameriky, v němž vylíčil zkazu rodiny Svobodovy.
Kterého si dne v měsíci dubnu zůstala manželka Svobody, rozená Königová z Doubravice, č.16, sama doma, zatím co muž s dcerkou Milenou sázel na poli cibuli a syn Antonín nedaleko sekal koním kukuřici. Domorodí bandité, soudivše asi, že Svobodovi jsou velice bohatí, vyčíhali vhodný čas, vnikli do farmy, kdež Svobodovou svázali a podřezali jí krk. V bytě slídili po špercích a penězích a co se dalo, sebrali. Část banditů šla za Svobodou na pole, kde ho zastřelili. Hrůzou vyděšená Miluška běžela podati o tom zprávu matce, kterou spatřila již mrtvou. Také ji stihl osud matčin. Syn, uslyšev výstřel, běžel v tu stranu, kde otec ležel zastřelen. I jeho lupiči postřelili. Ač raněn, běžel do sousední farmy, kam ho lupiči pronásledovali, leč dovnitř se již neodvážili. Zda hoch zůstal na živu, Lhoták ve psaní nepíše. Dle jiné zprávy vzal v ochranu mladého Svobodu Čech Albert Kučka, majitel elektrárny v Encarnation.
Zkázu své rodiny přivodil Svoboda sám. Pro mamon dal se zlákati za moře, ač se mu v Turnově dobře vedlo. Byl velmi chlubivý a hašteřivý. Jednou dávaje se holiti v městečku, vyprávěl, že dostane z Evropy 4.000 zlatých a mnoho šperků ( jabloneckého zboží ). Chtěl míti mnoho akrů pole a velká stáda dobytka.Výživa
Koncem prosince 1930 platilo se obilí na pražské burse : Pšenice 140, žito 100, ječmen 120, oves 110, kukuřice 80, hrách 190 K. Také maso zlevnilo : 1 kg hovězího stál 12 K, vepřového 14 K, ke konci roku 10 K, másla 12 - 10 K, tvarohu 3 K. Následkem nadvýroby v zemědělství a průmyslu a stálými nepokoji v Indii, Číně, nejistými poměry v sovětském Rusku vázne obchod i průmysl v celém světě, následkem čehož továrny a závody propouštějí dělnictvo, jimž stát i země vyplácejí značné obnosy. Koncem r. 1930 bylo v naší republice kol 120.000 nezaměstnaných.
Počasí
Zima r.1930 byla mírná, s malými mrazy a málo sněhu. Jaro přišlo již v druhé polovici března a bylo příjemné. Pohoda tato trvala do 1.polovice července. Hojně bylo třešní, 1kg za 3K, ostatní ovoce žádné. Od 2.poloviny července přicházely časté deště a nečas, tento trval až do podzimu, kdy bylo nejhůře. Rolníci nemohli v čas zasíti, skliditi brambory a řepu. V říjnu již bylo pole rozbahněno a těžko se pracovalo. Již mnoho let se lidé tak nenadřeli, jako letos. Brambory byly veliké, ale byvše z mokra, ve sklepě hnily. Dne 27.října pršelo celý den a noc, takže Libuňka se vylila. Teprve v prosinci deště ustaly.
Přečetl Damašek Václav
starosta obce Karlovice
| Hlavní stránka | Úvod |
| Hlavní stránka | Úvod |